Před pár dny se zde na Signálech objevily filmové tipy na Vánoce. Očekával jsem, že se bude jednat o filmy s křesťanskou tématikou, případně nějaké „rozumné“ filmy, dokumenty apod. Když jsem se podíval na seznam nabízených filmů, nestačil jsem zírat…

 

     Některé filmy neměly nejen s křesťanstvím, ale normálním slušným životním stylem vůbec co do činění. Jak se dostaly na Signály, které se prezentují jako křesťanské médium?

 

     Vypovídá to o jedné věci, která je bohužel mezi křesťany velmi rozšířená. Mnoho lidí vůbec nerozlišuje, co sledují, poslouchají nebo čtou. Respektive – trochu rozlišujeme, ale podřídili se v mnohém světu tak, že děláme/konzumujeme to, co nám nabízí. Světské filmy, hudbu, literaturu…Na tom přece nic není, když si večer pro oddech pustím film nebo seriál. Na tom přece nic není, že si přečtu detektivku. Na tom přece nic není, že…Jenomže ono na tam právě záleží moc. Jsme tvořeni tím, na co myslíme a žijeme to, na co myslíme. A pokud naši mysl sytíme tím, co nabízí tento svět, tak…tak to prostě není a nemůže být to, co by měl žít křesťan. 

 

     Aby to neznělo nějak moralisticky, sám jsem tak žil před mnoha lety. Byl jsem sice křesťan (věřil jsem v Boha, četl jsem Bibli, chodil jsem na mši), ale k tomu všemu jsem konzumoval věci tohoto světa v míře hojné (v pátek nebo v sobotu, případně oba dny, hospůdka s příslušně toxickým stavem, denně seriály či filmy, knihy, které bych dnes označil za brak; tvrdá hudba). Čeho je moc, toho je příliš, a tak se stalo, že Ježíš se u mě zamíchal s tímto světem a výsledek byl…No, polovičatý. Ani takový, ani makový. A sedět na dvou židlích, to se dlouhodobě nedá. 

     

Tak toto je takové mé malé, zcela nevánoční zamyšlení. Co konzumuješ? Rozlišuješ to? Vnímáš, jaký to má na tebe dopad? 

 

PS: větší konzumace Ježíše z Nazareta zaručuje lepší výsledky ve všech směrech 😊