O sexuálním zneužívání v Církvi toho bylo napsáno a řečeno mnoho. V posledním roce jako by se s tím roztrhl pytel. Amerika, Chile, australský kardinál Pell a mnozí další. I do naší malé zemičky tento fenomén dorazil. Když jsem si povšiml první reportáže na Seznamu, nemohl jsem se pousmát dokonalému načasování tohoto média, které jinak církevní dění téměř nekomentuje. Nu, sledovanost prostě musí být a co ji zvýší lépe než tohle, že?

     Přesto, že toho bylo napsáno už tak mnoho, na Signálech jsem toho moc nezaznamenal (a pokud ano, tak se objevily názory, proč se to tahá ještě na Signály, když jsou toho plná média?). Já si myslím, že je potřeba o tom mluvit, protože upřímně – kterého praktikujícího křesťana to neštve či lépe řečeno neděsí? Těch případů je skutečně mnoho a je s podivem, jak někdo může zneužívat ministranty a pak se bez okolků postavit k oltáři či ambonu a kázat Boží slovo. To je opravdu parodie nejhrubšího zrna.

     Nejde mi ale o to kázat tady o morálce, co by se mělo dělat a jak, aby se to neopakovalo. To je otázka na církevní představené, vedení seminářů, snad by pomohlo větší zapojení žen ve vedoucích rolích…

     Spíše se zamýšlím nad tím, co a jak mohu v této situaci udělat já? Pokud mi není osud milované Církve lhostejný, musím si tuto otázku klást. Tyto strašné věci mne přeci nemohou nechat chladným, bez zájmu.

     Církev přece není jen zneužívání, zametání pod koberec, nejrůznější kliky peroucí se o moc, jak je to prezentováno v médiích a člověk by tomuto úhlu pohledu mohl snadno podlehnout. Podívejme se, kolik křesťanů opouští Církev třeba v Německu, Polsku a dalších zemích…

     Církev je Ježíšova snoubenka, krásná, má být plná lásky a dobrých skutků. A od toho jsme tady my, každý z nás. Když se ptali Matky Terezy, co zmůže jeden člověk, řekla, že jsme jako oceán. Člověk v tom obrovském oceánu znamená jen velmi málo, ale přesto by bez něj oceán nebyl úplný. A k jednomu dobrému člověku se přidá druhý, to už jsou dvě kapky v oceánu, pak třetí…Představme si ten řetěz.

     Tedy každý z nás může a má udělat minimálně to, že má svým jednáním, myšlením, mluvením, představovat Církev jako něco krásného. Představuji si Církev jako obrovské území, nad kterým se může vznášet temný mrak anebo to může být území světla. Možná se obojí prolíná, protože v Církvi jsou lidé dobří i zlí, ale my můžeme být těmi, ze kterých vyzařuje světlo.

     Nebojme se dělat i pozitivní mediální obraz Církve. Je to další věc, která je v dnešní době techniky určena všem křesťanům. Všechny ty Facebooky, Instagramy, Signály a já nevím, co všechno existuje, se mohou stát místem šíření dobré zvěsti. Je tam často všelijaké svinstvo, tak proč to trochu nepromíchat s tím dobrým a neukázat Církev jinak, než jak ji ukazují dnešní média? Mohu se i zajímat o dění v místní Církvi, komentovat, doporučovat, snažit se.

     Myslím, že každý z nás je zodpovědný za to, jak Církev bude vypadat. Pokud se někdo rozhodne jednat zle, to asi moc neovlivním. Ale mohu svým jednáním a příkladem táhnout druhé, a když nás bude hodně, tak podle toho i Církev bude vypadat a její obraz se bude měnit. Z té postarší škaredé dámy, kterou občas připomíná, se může ještě pořád stát mladá laňka J