Většina učitelů duchovního života doporučuje četbu kvalitní duchovní literatury jakožto nezbytného prvku k růstu. Ze zkušenosti ovšem vím, že mnoho křesťanů přikládá kvalitní četbě jen malou váhu. Roli může hrát nezájem o četbu jako takový, ale rovněž holdování jiné literatuře (u nás např. tak oblíbených detektivek) nebo nedostatek času.

     Přesto má četba veliký význam. Ani nedokážu vypovědět všechno dobro, které jsem vyzískal při četbě např. Pojď, buď mým světlem týkající se dopisů Matky Terezy nebo nejrůznějších životopisů svatých a mnoha dalších knih. V podstatě čtu v současné době už léta jen duchovní literaturu
a musím říci, že je to opravdu skvělá strava pro mysl napadanou z různých stran roztodivnými myšlenkami.

     Nyní jsem se pustil do četby pěkné knihy „Kdo je můj bratr“ od Daniela Ange. A znovu četba přinesla plody. Delší dobu (asi měsíc) jsem se chystal k návštěvě mého kamaráda v jednom charitním zařízení. Ale aktivit je mnoho, času málo a tak jsem to stále odkládal, přestože to patří k těm nejdůležitějším věcem. Jedná se totiž o člověka, který se narodil jako ležák a navíc slepý. Může pouze lehce pohnout rukama, mluvit a naslouchat. Zkuste si představit obtíže takového života, kdy jste vlastně odkázáni na to, že se o vás postará někdo jiný, někdo vás navštíví, promluví s vámi, něco vám přečte, pustí rádio…

     Už snad týden nebo dva jsem se vážně odhodlával k návštěvě, protože daného člověka navštěvuji už řadu let, myslím, že to bude něco okolo 12 roků. V neděli jsem vzal do ruky výše zmíněnou knihu. A najednou jsem tam četl slova o tom, aby člověk nepromeškal ani vteřinu života, když může druhému prokázat lásku. Rychle, spěchejme, ani vteřinu nazmar!

     Naráz to bylo tak jasné! Ještě v tu chvíli jsem se domluvil s manželkou, zavolal jsem do daného zařízení a domluvil schůzku. Odpoledne jsme šli tedy s mým kamarádem ven. Strávili jsme krásný čas v arboretu plném květin a stromů. Den byl krásnější ještě proto, že měl z naší návštěvy opravdovou radost. Každou neděli ho totiž vyzvedávají kamarádi z jednoho sboru, ale tentokrát nikdo nepřijel
a on byl celý den sám. Tedy úžasné Boží zavolání, odpověď z naší strany a oboustranná radost.

     A tak tedy chvála dobrým knihám, které mají tu moc vyprovokovat nás ke změně smýšlení
a skutkům lásky.