Již podruhé vyšly ve známém časopisu Milujte se články týkající se islámu. A již podruhé nesou negativní zabarvení. Nechápejte mne špatně, tento časopis mám ve velké oblibě, ale s těmito články prostě nemohu souhlasit. 

     Myslím, že první články o islámu se v Milujte se objevily v loňském nebo předloňském roce. Tenkrát to byl text nějakého českého doktora pracujícího v Anglii, který se často setkával s muslimy. Nestačil jsem žasnout. Neznalý člověk by si z toho čtení odnesl názor, že každý druhý muslim je grázl, lump a jeho jediným cílem je islamizovat celý svět. Napsal jsem tenkrát na vedení časopisu, že nerozumím tomu, proč se v jinak korektním Milujte se objevuje takovýto článek. Že přece křesťan by se měl na muslimy dívat jako na své bratry (sice ne ve víře, ale lidsky, a stejně by to mělo platit pro buddhisty či hinduisty) a že vyzdvihování negativ jiného náboženství vede jen k budování zdí a ne mostů, řečeno slovy papeže Františka. Odpovědí mi bylo, že si mám prostudovat dějiny a shledám, že islám je násilné náboženství a kam přišel, tam za sebou zanechal jen násilí, podmanění a nastolení zákona šaría. Argumentoval jsem slovy Tomáše Halíka, který uvádí něco ve smyslu, že s lidmi jiných náboženství musíme vést dialog, stavět mosty, snažit se je pochopit a vést je k tomu, aby si uvědomili, že v jejich vlastním náboženství je třeba udělat obrodu, pakliže vede k násilí. To, že se k nim stavíme právě naopak, vede k tomu, že i umírněné muslimy ženeme v podstatě do spárů teroristů, protože si řeknou: „Vždyť je to pravda. Oni nás a naše náboženství opravdu nemají rádi.“ Nicméně můj názor nebyl vzat v potaz, islám je zkrátka nebezpečné náboženství ohrožující Evropu.

      Dva nové články v Milujte se pokračují ve stejném duchu. Jeden článek je od českého konvertity k islámu a po dvanácti letech následně ke křesťanství. Druhý článek je od kněze, kde se doslova vybízí k tomu, že si máme všímat těch, kdo mají s islámem bezprostřední zkušenost a nemáme dbát na slova evropských vůdců (a de facto tedy i papeže), protože ti nemají s islámem reálnou zkušenost a jejich slova o přijetí jsou neopodstatněná a budou mít pro Evropu fatální následky. To vše doplněno fotkami bombových atentátů a protestujících, kteří nesou hesla typu Smrt demokracii a Islám ovládne svět.

      Vůbec mi nevadí, že se v Milujte ukazují negativní stránky islámu. To je jistě správné, neboť popravdě řečeno islám opravdu musí projít transformací, aby se očistil od své roztříštěnosti a výkladů vybízejících k násilí. Co mi však skutečně vadí, je to, že se nenabízí opačný pohled. Copak mezi muslimy není nikdo dobrý? Je jich na světě přes miliardu a my stále jen vidíme IS a násilí. Jistě i v islámu existuje milosrdenství a súfismus, tedy duchovní cesta islámu. V Milujte se se nenabízí žádné řešení, pouze informace, že islám je špatný a pozor na něj.

      Měl jsem to štěstí, že jsem procestoval kus světa. Poznal jsem i země, kde hraje prim islám jako např. Spojené Arabské Emiráty, Egypt, Borneo nebo Bali (kde je sice islám hlavním náboženstvím, ale 90% populace jsou hinduisté). Nikde jsem se nesetkal s násilím, vesměs se jednalo o příjemné a usměvavé lidi. Dokonce mi mnozí z těchto lidí přišli krásnější a usměvavější a ochotnější než třeba u nás. Věřím, že mezi muslimy nejsou horší lidé než mezi křesťany. Jen prostě jejich náboženství v současné formě má tendenci svádět při špatném výkladu k násilí. A o tom je třeba mluvit a na to upozorňovat. Sdělovat stále jen negativa opravdu znamená budovat zdi a říkat – já jsem ten dobrý a ty jsi ten špatný, tvoje náboženství není dobré. To pak vede k odcizení, nepřátelství a násilí.

      Podívejme se, co učinil svatý otec František při návštěvě v Bangladéši. Cituji jeho slova při odpovědi novinářům.

Jak jste prožil setkání s uprchlíky?

Papež: „Nebylo to plánováno . Věděl jsem, že se s Rohingy setkám, ale nevěděl jsem kde a jak, ale taková byla situace této cesty. Po mnoha kontaktech s vládou a Charitou dovolila vláda Rohingům cestovat. Vláda je chrání a hostí. To, co pro ně dělá Bangladéš, je velké, je to příklad pohostinnosti. Tato tak malá a chudá země jich přijala 700 tisíc... Myslím na země, které zavírají dveře! Musíme být vděčni za příklad, který nám Bangladéš dává. Nakonec tedy Rohingové přišli, byli vystrašení. Někdo jim řekl, že se mnou nesmějí mluvit. Mezináboženské setkání připravilo naše srdce a pak nastala ta chvíle osobních pozdravů. Přišli společně s Indy, což se mi nezamlouvalo. Hned potom je ale chtěli odvést pryč ze scény, a já jsem se rozhněval a trochu jsem křičel - jsem hříšník - několikrát jsem zopakoval slovo: Mějte ohled! Zastavil jsem je, a oni zůstali. Když jsem je jednoho po druhém za pomoci tlumočníka vyslechl, pocítil jsem v nitru, že je nemohu nechat odejít, aniž bych něco řekl. Požádal jsem tedy o mikrofon a promluvil. Nevím přesně, co jsem řekl, ale požádal jsem je asi dvakrát o prominutí. Ptáte se však, co jsem cítil? V té chvíli jsem plakal, snažil jsem se, aby to nebylo vidět. Oni plakali také. Bylo to mezináboženské setkání, a tak jsem je pozval a řekl: to jsou Rohingové, patří k nám. Požádal jsem je, aby se někdo z nich také pomodlil, a myslím, že nějaký jejich imám pronesl modlitbu a oni se tam také s námi modlili. Jak jsem to všechno sledoval, měl jsem pocit, že poselství zaznělo. Objevilo se v televizním zpravodajství (TG1 a TG4). Neviděl jsem je, ale někteří z vás to viděli. Sdělení tedy zaznělo nejenom tady, objevilo se i v novinách, všichni je zaznamenali. Neslyšel jsem žádnou kritiku. Možná nějaké jsou, ale já je neslyšel.“

Papež: „Teroristické skupiny se snažily těžit z Rohingů, kteří jsou mírumilovnými lidmi. V náboženstvích vždycky existují fundamentalisté, i my katolíci je máme. Vojáci ospravedlňují svůj zásah kvůli těmto skupinám. Já jsem si nevybral k rozhovoru tyto lidi, nýbrž oběti, lid, který na jedné straně trpěl diskriminací, a na druhé byl bráněn teroristy. Bangladéšská vláda vedla proti terorismu silnou kampaň nulové tolerance. Islámským státem se z Rohingů dala naverbovat jen maličká skupinka fundamentalismů. Extrémisté způsobují, že je ospravedlňována intervence, která ničí dobré i zlé.“

     To jsou slova papeže Františka, který takto přijal muslimy. Nádherná slova plná citu a touhy po pochopení a jednotě.

      A ještě slova chaldejského biskupa přímo z Aleppa na otázku novináře:

Jak vnímáte, že se Západ staví lhostejně k pronásledování křesťanů?

“Mám pocit, že ozbrojené extrémistické skupiny jsou užívány prvořadě za ekonomicko-politickými účely, ačkoli na nábožensko-politické rovině je to velmi složitá záležitost. Mají ničit, rozvrátit, vyvolat chaos, jsou zaměřeny na jiné cíle. Užívají náboženství jako teroru. V islámu to většinou tak není – zneužívá se zde malá část islámského učení, která škodí. To je třeba pochopit. Náš vztah k arabskému a muslimskému světu má být postojem úcty a naslouchání – máme následovat učení papeže Františka v Myanmaru a Bangladéši.“

     Slova člověka, které viděl zvěrstva IS na vlastní oči. A přesto vyzývá k postoji úcty a naslouchání vůči islámu. Samozřejmě je třeba zde v Evropě vzít v úvahu otázku bezpečnosti, to ano. Řádně prověřit příchozí, dávat si pozor na osamělé muže, ale to je věc bezpečnostních složek. A upřímně – vy si dokážete představit, že by teroristé nenápadně vnikali do Evropy v přeplněných člunech naplněných až po okraj rodinami s dětmi, kdy každou chvíli hrozí převrácení a utopení? Dost podivný způsob, nemyslíte? Předpokládám, že většina těch lidí utíká prostě proto, že musí. Mají strach. Vy byste ho neměli? Neměli byste obavy o své děti a o sebe?

      Když bych se podíval do evangelia, našel bych tam několik vět, které by se daly vztáhnout na tuto situaci.

      Za prvé je to – Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. To je už extrém, těžká životní situace, ale přesto nás Kristus Pán k tomu vybízí. V Písmu jsem nezaznamenal, že by sám jakkoli vystupoval proti římské nadvládě v Izraeli. Jediné, co řekl k tomuto tématu, bylo: Co je císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, Bohu. Když bych to převedl na současnou situaci: Milujte muslimy a modlete se za ně!

      A druhá věta: miluj bližního jako sebe samého. Není tam uvedeno: miluj Žida jako sám sebe, nýbrž miluj bližního. A kdo je ten bližní? Přece každý člověk. Tedy, můžete tam dosadit: Miluj Žida, muslima, křesťana, hinduistu, nevěřícího…zkrátka všechny lidi. Miluj!

     Domnívám se, že o těchto věcech je třeba mluvit, přemýšlet nad nimi a udělat si názor. Zvláště v naší společnosti, která je vůči muslimům a islámu obecně velmi špatně naladěna. Nebuďme těmi, kdo podporují tyto tendence, nýbrž buďme nositeli pravdy, světla a lásky ke všem lidem bez výjimky.