Když Ježíš před svým nanebevzetím mluví ke svým učedníkům, dává jim příkaz: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.“ 

     Tento příkaz stojí přede všemi ostatními. Hlásejte evangelium – a pak je až ten zbytek. Ježíš tím tedy dává najevo, že hlásání evangelia má naprostou prioritu přede vším ostatním.

      Hlásání radostné zvěsti samozřejmě předpokládá připravenost. Těžko si představit něco horšího, než když Boží království šíří někdo, kdo je naprostý začátečník a prakticky o něm skoro nic neví (tedy kromě toho, že něco našel, a je nadšený). To pak mnohdy nadělá více škody nežli užitku.

      Před hlásáním evangelia tedy stojí vnitřní připravenost hlasatele. Musí to být člověk, který se mnoho modlí, poznal Ježíše jako svého Spasitele nejen četbou Písma svatého, ale i osobně v modlitbě a životě. Pak je teprve čas hlásat.

     Předpokládejme, že jsme připraveni. Můžeme dnes o Ježíšovi mluvit se svými přáteli, s rodinou, v práci, ve škole. Přesto však podle mne existuje jedna oblast, v níž zaostáváme. Je to oblast moderních technologií, především internetu.

      Domnívám se, že každý z nás by se měl zamyslet, jak tráví svůj čas v souvislosti s používáním počítače. Není to čas prožitý nadarmo, věnovaný jen sledováním nesmyslných filmů, statusů na facebooku apod.?

      Říká se, že jsme jednou z nejvíce ateistických zemí v Evropě. Děláme něco pro to, aby tomu tak nebylo? Nebo máme strach, co si pomyslí naši přátelé, známí nebo kolegové, když na FB zveřejníme nějaké video s vírou, nějaký článek nebo osobní postřeh? Celý internet je doslova zasycen vším možným. Měla by na něm ale znít i radostná zvěst. Existuje spousta blogů nebo serverů. Někde v Písmu je uvedeno asi toho: „Ale jak mohli uvěřit, když se nenašel nikdo, kdo by hlásal?“

     Sám se různě angažuji a vím, že to má smysl. Někteří lidé slyší o Ježíšovi takřka poprvé. Zažil jsem např., že mi člověk po přečtení článku o víře napsal, že ho to zaujalo a přečte si evangelia. Není to vítězství? Není to začátek vztahu s Bohem? Jiný zase napsal, že je to hloupost, ale já ho můžu vyzvat k diskusi a může to být počátek hledání.

      Jednejme podle Ježíšových slov a hlásejme evangelium. Apoštol Pavel (vím, že to je trochu vysoká meta), když někam přišel, začal hned mluvit o Ježíši. Zamysleme se – není to u nás někdy tak, že Ježíše necháváme až na konec, když se někdo zeptá, když někoho něco zaujme? Nebojme se, řekl bych, být i trochu vtíraví. Vždyť přece člověk, který objevil něco hezkého, se o to chce podělit s ostatními.