Pro dnešního racionálního člověka je velmi těžké představit si (neřku-li, rovnou uvěřit), že by někdo mohl konat skutky, které jsou v rozporu s námi pochopitelnými fyzikálními zákony (záměrně píši „s námi pochopitelnými“, protože co je nepochopitelné pro nás, nemusí být a není nepochopitelné pro Boha).  

     Při rozhovorech s lidmi (ať již hledajícími nebo duchovními atlety, kteří vyzkoušeli a zkoušejí kdekterý „duchovní“ směr) při tématu konání zázraků nebo Ježíšova zmrtvýchvstání dostává se mi často zdviženého obočí, nejistého pohledu či přímo úsměšku, že tomu přece nemůže v dnešní době nikdo věřit.

     Nedivím se tomu, neboť žijeme v době technologií, kdy posvátno, mystika, duch, modlitba patří do sféry slov, která běžný člověk používá jen velmi zřídka. Vše lze rychle ověřit na internetu či poslechnout v televizi, vyhledat příslušný dokument nebo zavolat telefonem někomu, kdo má znalosti toho, co zrovna hledáme. Kdesi jsem četl, že počet slov týkajících se vnitřního člověka, hříchu, svědomí či modlitby se smrskl dnes na naprosté minimum (zatímco kdysi tvořil podstatnou část slovníku člověka, protože bylo běžné, že člověk víru a Boha považoval za normální součást života).

     Zamyslel jsem se tedy, jak lidem přiblížit, že to, co Ježíš činil, je očima víry vlastně „normální“ záležitost. Prvně jsem musel sám u sebe poctivě přiznat, že v mnoha situacích si také říkám:

„Bože, udělej s tím něco.“

A vzápětí mi ten tichý hlásek v mysli odvětí:

„Ale co by s tím tak mohl udělat? Vždyť v této věci nejde nic udělat. Je to nemožné.“

     Zkrátka jsem také člověk racionálně uvažující a není pro mne jednoduché vždy věřiti a říci, že „u Boha přece není nic nemožného.“ A to i přesto, že jsem v životě svém a mnoha jiných věřících lidí ve svém okolí zažil situace, které jsou zjevně Bohem řízené a lidským mozkem nevysvětlitelné nebo přinejmenším na hranici vysvětlitelnosti a „normálnosti.“

     Bible na mnoha místech uvádí, že:

„U Boha není nic nemožného.“

„Kdybyste měli víru jen jak hořčičné zrno a řekli této hoře…!

„Takovou víru jsem nenalezl v celém Izraeli“ (a setníkův služebník byl uzdraven)

„Zlato ani drahé kamení nemám. Ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista vstaň a choď“ (to když Petr opravdu uvěřil a uzdravil člověka)

     A tak dále. Příkladů je jistě mnoho (Ježíš chodí po vodě, rozmnožuje víno, křísí mrtvého Lazara, napravuje pochroumané končetiny…). A je to u něj věc zcela běžná a od evangelia zcela neoddělitelná. V poslední vnímám, že věřící často rezignují na tuto složku evangelia. Stále se mluví o tom, jak máme milovat, odpouštět, věřit apod. a je to jistě správné. Ale Ježíš přinesl ještě něco dalšího, a to jsou Boží skutky, které by nám věřícím neměly být neznámé. Jinak hrozí, že se Ježíšovo učení smrskne na jakýsi „vylepšený humanismus“. K naší víře by neoddělitelně měla patřit víra v to, že u Boha není nic nemožného a prosba o zázrak (tedy o něco, co v dané chvíli odporuje všem našim poznatkům) by měla být normální součástí našeho modlitebního repertoáru.

     Ale zpět k tomu, že co nám se jeví jako nemyslitelné a nepochopitelné, u Boha je běžné, pochopitelné a normální. Představme si, že se nám pokazí auto. Většina z nás umí dolít olej nebo vyměnit baterku, ale na rozsáhlejší opravy motoru si asi netroufneme. Jdeme tedy za automechanikem, který si s tím poradí. Prostě je v tom vyškolený a vyzná se. On nám auto opraví a není to pro něj problém, ačkoli z našeho pohledu příliš nerozumíme tomu, co a jak dělá.

     Nyní si představme letadlo. Trochu tušíme, jak to funguje, že letadlo lítá, ale upřímně, není to šílené? Aerodynamický shluk kovu a plastu, který se vznáší deset kilometrů nad zemí. Tomuhle už rozumíme méně a na světě je také méně lidí, kteří se v konstrukci letadla vyznají. Kdyby nás ale někdo požádal, abychom mu s konstrukcí letadla pomohli, tak asi jen pokrčíme rameny a řekneme, že to neumíme.

     A co kdybychom teprve měli sestrojit nebo vysvětlit, jak funguje vesmírná družice, rychlost světla apod.? To už bychom asi většinou mlčeli a této problematice skutečně rozumí jen několik odborníků.

     Mohli bychom vymyslet ještě mnoho dalších příkladů. Co tím chci říci, je to, že na světě existuje mnoho věcí, kterým vůbec nerozumíme, a přesto je kolem sebe vidíme (jak to, že naše tělo funguje tak znamenitě a co teprve pohyby planet, gravitace, vesmírné síly atd.? – tyto věci považujeme za samozřejmé a přitom jsou samy o sobě zázrakem).

     Možná jsou na světě tak složité věci a postupy, že jim rozumí z celé planety jen několik málo jedinců. Nyní si představme Boha, který stvořil Zemi i nebesa, vesmír, planety, člověka i celé jeho tělo. Když něco neumím, jdu za člověkem, který danou profesi ovládá. Bůh je mistrem všech profesí. Nejenže opravit auto je pro něj hračka, ale je pro něj hračka vyléčit tělo z rakoviny, odpustit hřích, udělat z hříšníka svatého člověka nebo způsobit, že právě teď a v této chvíli se stane něco, co je lidsky naprosto nepochopitelné. Je to možné, protože jestliže vše stvořil, tak tomu všemu rozumí, zná to do detailu a je na to odborníkem (tak jako automechanik je odborníkem na auta).

     Když tedy Boha o něco prosím, mohu si ve své mysli vždy vyvolat toto přirovnání a možnost „zázraku“ mi už nebude tak vzdálená. Prosím přece někoho, pro koho je to možné, ba dokonce běžné a normální (přestože pro mne je to nepochopitelné). Samozřejmě, že zázrak spadá vždy do sféry tajemna a Boží vůle, ale my křesťané bychom měli být těmi, kteří o zázraky Boha neustále prosí a doslova jej bombardují, aby nám (svým dětem) projevil svou lásku, moc a sílu.