Před několika dny byla svatořečena žena, která je snad nejpozoruhodnější světicí posledních desítek let (pro mne osobně největší světice vůbec). Co nového říct o ženě, jejíž slova na nás vyskakují na internetu každou chvíli, a o níž bylo napsáno mnoho knih? Je to vůbec možné? Myslím si, že ano, a to skrze osobní příběh, neboť jsem přesvědčen, že Matka Tereza zasáhla do života mnohých z nás.

     Když jsem před několika dny na mši svaté spatřil její obraz opřený o oltář, zmocnily se mne silné emoce. Hle, obraz našeho Boha, pomyslel jsem si nejprve. Studoval jsem na dálku její laskavou tváří, v níž se odráží milosrdenství. Ano, to je to správné slovo. Protože celý život poskytovala milosrdenství těm nejchudším a těm, kteří byli společností zcela vyděděni, ono milosrdenství se hluboce vrylo do její tváře.

     Vidím její ruce sepnuté k modlitbě, i když podle jejích vlastních slov necítila mnoho a mnoho let Boží přítomnost. Přesto se modlila a snad každý zná její odpověď na dotaz sestry, která se nechala slyšet, že je příliš vyčerpaná, než aby dokázala strávit večerní hodinu při adoraci. Matka Tereza jí tehdy s úsměvem odvětila: „Unavená? Tak to budeme adorovat ne jednu hodinu, ale dvě hodiny.“ Odpověď hodná světice!

     V jejích rukou vidím pevně sevřený růženec. Tuto modlitbu přeříkávala ona i její sestry, když procházely těmi nejchudšími slumy Káhiry. Mám pocit, že onen růženec do jejích rukou vrostl. Kdyby se jej někdo pokusil oddělit, nešlo by to. Takovou úctu chovala k této (dle mého názoru jedné z největších) modlitbě a Panně Marii.

     Když jednoho dne vezla vzácný lék pro chlapce, který bez něho mohl zahynout, řekli jí na letišti, že do letadla se již není možné dostat. Bylo připraveno k odletu. Matka si pokojně sedla a začala se modlit růženec. Všechny překvapil tento skutek, neboť očekávali horečnou aktivitu. Myslím si, že je to znamení toho, že Matka nechala vše na Bohu. Jestli chceš, aby to dítě dostalo lék, začni jednat. A opravdu se děly věci. Najednou někdo volal kapitánovi, že musí zastavit. Jiní lidé přenášeli věci. Když Matka nastupovala do letadla, otočila se a pravila: „Zázrak první kategorie, že?“ Dítě mimochodem přežilo.

     I kvůli ní jsem se začal modlit růženec den co den a už si vůbec nedovedu představit, že bych tuto modlitbu vynechal.

     Četl jsem o tom, jak zvedla ze stoky muže rozežraného červy. Když o něco později umíral, řekl tato slova: „Žil jsem jako zvíře, ale nyní umírám jako anděl.“ Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech. Jak málo stačí učinit, a jak je to zároveň velmi mnoho – i proto se občas zastavím u bezdomovců a dám jim tašku s jídlem nebo buchtu, kterou mám na svačinu nebo dvacku (a vůbec neřeším, co s ní udělají) nebo prostě jen prohodím pár slov. Tohle mne naučila Matka.

     V Austrálii potkala starého muže, který seděl smutně na chodníku. Přisedla si k němu a začala s ním rozprávět. Vyšlo z něj, že je sám a není nikdo, koho by měl. V jeho domě že je krásná lampa, ale pro koho by ji rozsvěcoval? Když to matka slyšela, otázala se, zda by přijal její sestra. Přitakal. Od té chvíle muže navštěvovaly sestry Matky Terezy. O pár týdnů později přišel Matce od toho muže dopis a v něm stálo: „Světlo, které jste zapálila v mém životě, nezhasíná, nýbrž stále hoří.“ A to stačilo pár slov.

     Jednoho dne jsem se doma pohádal s mým nevěřícím bratrem, který tvrdil, že Matka je zlodějka, zpronevěřila spoustu peněz a nechala umírat lidi, pro které mohla postavit nemocnice. To bylo něco na mě, to vám tedy povím. Asi to víte, ale přesto…Matka Tereza pracovala jako učitelka v indické škole a pak vedla školu pro děvčata v Káhiře. Dnešními slovy bychom řekli, že byla zajištěná, měla co jíst a měla určitý plat.

     Pokud by tato žena toužila po penězích, opustila by ve svých 36 letech svou pozici a vydala by se v jednom bílém sárí do nejchudších slumů Kalkaty? Jestliže si toto někdo myslím, pak je to naprostý šílenec, anebo její příběh vůbec nezná a kopíruje jen konspirační teorie šířící se internetem.

     Právě v tomto kroku je vidět Matčina naprostá odevzdanost do Boží vůle. Sama říkala, že je jen tužkou v Jeho ruce, kterou on píše.

     K založení nemocnic řekla jen tolik – pokud by se postavily za peníze nemocnice a v nich by byl personál, kdo by to vše zaplatil? Personál musí dostávat mzdu a nemocnice se tak opět stane místem, kde se mohou léčit jen ti, kdo mají peníze. Chudí a nemajetní se do takové nemocnice nedostanou, což byl základní princip práce Matky Terezy – poskytnout péči těm největším odpadlíkům.

     Naučila mne ještě jednu věc, kterou se mi ne vždy daří aplikovat – vidět v každém Krista. Zvláště v těch, kteří jsou samotní, chudí, vydědění, opuštění, nemocní…Když kráčím do Oázy pokoje za jedním klientem, vždy se pomodlím o přímluvu k Matce Tereze, abych v tom člověku viděl Ježíše.

     Pozoruhodný byl její přístup k potratům. Pravila: „Jestliže matka může zabít své dítě, co mi brání, abych zabila tebe a abys ty zabil mne?“ Potrat byl podle ní nejhorší věc na světě.

     Četl jsem mnoho svědectví dobrovolníků, kteří přišli do domu Nirmal Hriday (Dům pro umírající), jak byli zasaženi touto službou. Doslova se jim změnil život. Jeden dobrovolník uváděl, jak spatřil jakéhosi muže, který vytíral a ošetřoval nemocné. Když se zeptal na jeho práci, muž odpověděl, že je americkým senátorem.

     Bylo by se dalo napsat mnoho dalšího. Myslím si, že Matka Tereza je osoba, která provokuje naše svědomí. Říkáš si křesťan? Ok – a jak se projevuje tvoje víra a láska prakticky? Co děláš? V čem se angažuješ? Ať se každý zamyslí sám nad sebou.

     Na závěr jeden knižní tip – nejvíce mne oslovila kniha Pojď, buď mým světlem. Přečtěte, a troufám si říct, že stejně jako po přečtení evangelia už nebudete nikdy stejní.