Postní doba mne nikdy nijak zvlášť neoslovovala. Vlastně mne neoslovalo nijak zvlášť žádné církevní období. Vánoce - znáte to, pohodová atmosféra, stromeček, výborně naladění lidé. Ale uvnitř mě? Často jen prázdnota.

Půst mně moc nejde, to přiznávám rovnou :-) Zkuste si dávat denně skoro půl kila masa (ano , jsem z rodu masožravých) a pak se postit. Nadliský úkol!!

Postní dobu jsem vlastně skoro nikdy k ničemu nevyužil. Snažím se zlepšovat po celý rok, nejen v určitém období. Ale takové to novoroční předsevzetí je spíše ze zvyku a pak se na to stejně zapomene.

Tento rok ale cítím intenzivní nutkání něco změnit. Možná jsem dospěl do bodu, kdy už duchovně nejsem spokojen sám se sebou. Cítím, že musím udělat další krok vpřed. Bůh mi něco našeptává do srdce. Je to těžké, protože vím, že musím odříznout něco, co mě baví, co mi bude scházet a darovat to Bohu, aby On to proměnil. Ale znám výsledek a to mě povzbuzuje - výsledek je takový, že cokoli z tohoto světa obětuji, Bůh mi v mém životě mnohonásobně vynahradí vnitřní svobodou a radostí.

Prostě jsem zjistil, že je na čase více patřit Bohu a méně tomuto světu.

Docela mi v tom pomohl rozhovor s naším otcem Martinem. To je borec! Získal jsem díky němu odhodlání dotáhnout to do konce. A postní dobu tak chci strávit bez pátečního posezení v hospůdce, bez častého sledování filmů a spíše v usebranosti, modlitbě a přemítáním o vlastním životě.Důležité je jen rozhodnout se a vytrvat v tom.

A to přeji i Viám všem, protože k tomu má (teď už to vím:-)) postní doba sloužit. Ať je to pro  nás čas vnitřního obrácení a většímu přilnutí k Bohu.