Můj Bože, jediné, co mě od Tebe může oddělit, je můj hřích. Nic jiného to nedokáže. Ani hloubka, ani výška, ani délka nebo šířka, vůbec nic stvořeného, jen hřích.

Já vím, co bude následovat. Prázdnota, lítost, okamžiky bez radosti. Tak proč do hříchu padám znovu a znovu? Proč každý z nás padá, když ví, co se bude dít?

S tebou ve svém srdci jsem plný radosti a štěstí, ale bez tebe nejsem nic. Jsem prázdná skořápka, jejíž vnitřek hřích odsál pryč. S Tebou vidím věci ve správném světle, umím se dobře rozhodnout, pomohu, kde je potřeba. Bez Tebe padám k zemi a je tak těžké zase vstát a vrátit se zpátky.

Bože, pomoz, ať nepadám tak často, pomoz, ať Tě neopouštím tak snadno. Chtěl bych být jen a jen s Tebou, ale nemohu, protože moje hříšná přirozenost mne stahuje dolů do bahna.

Dej mi Tvého ducha, ať jednám podle Tvé vůle. Dej mi Tvou sílu, když já sám jsem absolutně slabý. Dej mi radost, když mne přepadá smutek. Dej mi oheň, abych hořel, když plamen lásky ve mne už jen doutná.