Tak jsem včera viděl Scorceseho film Poslední pokušení Krista. Ve své době provokativní a mírně skandální snímek, který například odsoudili čeští duchovní a nechtěli ho pouštět v televizi. Nic skandálního na něm nevidím. Není to sice úplně přesná replika evangelií, ale je zde nádherně zachycen boj člověka osloveného Bohem.

Víte, co mě na tom filmu nejvíce dostalo? Ježíš visí na kříží a najednou se mu zjeví anděl, který říká. "Ježíší, ty přece nemusíš zemřít. To není podstata tvého úkolu. Otec vysvobodil mnohé proroky a může osvobodit i tebe. Stačí je říct!"

Samozřejmě se nejedná o anděla, ale o satana. Ježíš po vnitřním boji přikyvuje. Kříž mizí a Ježíš začíná žít jako obyčejný člověk. Zamiluje se do Magdalény, která poté umírá. Pak se zamiluje do Marty či Marie a má s ní děti. Prožívá běžný lidský život. Když umírá, apoštolové se scházejí u jeho postele. Jako poslední přichází Jidáš. A právě tento Jidáš, jako jediný z apoštolů, začne Ježíšovi vyčítat jeho životní cestu.

"Proč jsi odešel? Proč ses nenechal ukřižovat? To přece byl tvůj úkol. tvé poslání. Ty jeden zbabělče! Jak mají teď lidi žít? Vždyť my jsme věřili, že ty jsi opravdu ten slíbeny Mesiáš!"

A já jsem si uvědomil, jaké by to skutečně bylo, kdyby si Ježíš nevybral cestu kříže (a to mohl, vždyť Bůh Otec dává svobodu v rozhodování). Jaká by byla naše bezmocnost a žádná naděje.

Ježíš si uvědomí své pochybení, vyškrábe se z postele, plazí se po zemi a v poslední chvíli se obrací ke svému Otci a prosí jej za odpuštění. Za to, že nebyl dobrým synem. Aby mu dal šanci vykoupit lidstvo.

V té chvíli se film vrací zpět na kříž. Ježíš se usmívá a vykřikne:

"Dokonáno je!"