V posledních dnech vnímám ve společnosti silné napětí spojené s volbou prezidenta. Nejde jen o to, koho zvolíme, ale o to, co oba kandidáti reprezentují. Zemanovci se označují za opravdové Čechy, Miloše vnímají jako lidového prezidenta, toho, který se zastává oněch spodních deseti milionů, odmítají migranty v jakékoli formě, byť by k nám měl přijít třeba jen jeden v podobě černošského lékaře.

     Drahošovci zase volí slušnost, hledají změnu, odmítají negativní a tvrdou kampaň. Zajímavé je, že ač to tvrdí, sami často na facebooku sdílejí nejrůznější příspěvky urážející pana Zemana a viděl jsem, že v debatách neváhají použít ostřejších slov, ačkoli v tomto mají jasnou převahu přiznivci stávajího prezidenta.

     Jak by se k tomu všemu měl postavit Ježíšův učedník? Apoštol Pavel říká, že se máme modlit za vládce, abychom mohli žít v klidu a mohli svobodně vyznávat svou víru. Je zřejmé, že křesťan nemůže volit pana Zemana, jehož faux pass jsou již opravdu neúnosná. Může volit pouze druhého kandidáta, ale přesto…

     Neměli bychom se za pana Zemana spíše modlit, nežli sdílet urážlivé příspěvky, všechno komentovat a „bojovat“ za pana Drahoše (sám sem tam něco sdílím, pokud mi to přijde rozumné)? Mám totiž pocit, jako by se celá situace prezentovala tak, že Zeman je ten „zlý“, který nás táhne na východ a do morální žumpy. Drahoš je zase ten „dobrý“, spasitel, na něhož čekáme (ačkoli jakmile prezidentská volba skončí, velmi rychle se vše vrátí do starých kolejí).

     Tak to určitě není. Pan Zeman je obyčejný člověk zastávající určité názory. Stejně jako v každém z nás se v něm bije dobro a zlo. Neměli bychom se tedy spíše modlit za to, abychom volili moudře a aby Bůh i panu Zemanovi dal svou milost a ukazoval mu cestu? Neměli bychom s „protivníky“ komunikovat v klidu, pokojně a respektovat jejich volbu? Zapomínáme trochu, zdá se mi, na svobodu každého z nás a na demokratický princip svobodné volby. Chceme, aby všichni volili Drahoše, protože to je přece ta správná volba a jakmile někdo zvolí protistranu, hned na něho vyjíždíme, očerňujeme ho a útočíme. Co takhle respektovat svobodnou volbu druhého, byť by se nám mohla zdát nemoudrá?

     Křesťané by měli být tmelem společnosti. Mělli by volit moudře a správně, avšak měli by milovat i své „nepřátele“ a respektovat volby ostatních. K tomu v této vypjaté době vybízím. Mám pocit, že nám ani tak nehrozí nebezpečí zvenčí, jako spíše od nás samotných. Žádní migranti tady nejsou, a přesto jsou zde lidé, kteří neustále používají protimigrantské rétoriky k vyvolání toho nejinstiktivnějšího strachu. Buďme těmi, kteří šíří pokoj a lásku. Ostatně, největší dobro učiníme, pokud sami budeme činit, co by činil Ježíš.

     A můžeme se zeptat, co by vlastně činil? Teď v této době? Není podobná rozhárané době, kdy Židé byli utlačovaným národem a museli přijmout Římské jho? Ježíš nikdy nemluvil proti císaři, ani proti židovské vládě. Spíše nás vybízel, abychom se milovali navzájem. Nebál se však jasně označovat hříchy zákoníků a farizeů. Také my můžeme poukazovat na to, co se nám nelíbí na stávajícím prezidentovi, ale nezapomínejme na nejvyšší zákon, tedy milovat Boha a milovat bližního (i Zemana a jeho spolupracovníky) jako sebe samé.