Rád bych se podělil o novou zkušenost, která je trochu jiného charakteru, než bývá obvyklé. Ona totiž vůbec není obvyklá. Spíše je nenormální, nadpřiřozená, zvláštní....
a nevím, jak jinak to nazvat.

Nedávno jsem měl problémy s plícemi.Vykašlával jsem krev a podobně, nebylo to příliš příjemné, jak asi tušíte. Šel jsem do nemocnice, kde si mě rovnou nechali. Dva dny jsem tam jen tak polehával, než mi budou dělat vyšetření. Dovedete si asi představit, jak je člověku, který je odtržen od svých nejbližších a tráví celé dny o samotě v nemocnici. Manželka
a rodiče mě sice navštěvovali, ale pořád ve mně zůstával neurčitý pocit napětí. Člověk neví, na čem je, dokud se nedozví výsledky z vyšetření. Jak jsem tady již mnohokrát psal, jsem křesťan. Samozřejmě, že jsem se modlil a četl Písmo, ale strach stále přetrvával. Bylo to stále horší...

Ještě bych chtěl předeslat, že jsem byl předtím doma, abych si vzal nějaké věci
do nemocnice. Rozhodl jsem se, že si vezmu nějakou křesťanskou literaturu. Mám doma asi stovku takových knih, z toho zhruba třicet nepřečtených. Jednu z těch třiceti jsem vzal. Byla to kniha s názvem Listy božské útěchy krví podepsané. Napsala to žena, která prošla osobní zkušeností se známým českým knězem Ladislavem Kubíčkem, který byl před několika lety zavražděn na své faře. Tu knihu jsem měl doma již asi půl roku a moc se mi do ní nechtělo. Vlastně vůbec nevím, proč jsem si ji vzal.

Tak ležím v nemocnici asi třetí den a jsem celý nesvůj z toho, že ještě nejsou žádné výsledky. A rozhodl jsem se sáhnout po výše zmíněné knize. Ani se mi moc nechtělo číst. Měli mi dělat bronchoskopii a všichni mi říkali, jak je to nepříjemné, a že člověku potom není zrovna dvakrát dobře (nakonec to byla úplná pohodička). Vzal jsem si knihu a otevřel ji
na začátku. Přečetl jsem asi dvě strany a říkal jsem si, že to zavřu, že to stejně nemá cenu. Nevím proč, ale zmocnil se mě pocit, že mám číst ještě dále. Otočil jsem na další stranu
a nevěřil jsem vlastním očím. Byl tam úryvek z Bible - Sírachovec 38, 1-15. Úryvek mluví o tom, že člověk se nemá bát nemoci. Že se má svěřit do rukou lékaře, který ho vyléčí. Že má chodit po Božích stezkách a být spravedlivým. Že lékař je více než jiní, neboť zná metody, jak člověka vyléčit. Svěř se jemu, neboť i jemu záleží na tom, abys ty byl zdravý. A neboj se.

Naplnil mne pokoj, klid, pohoda. Strach takřka zmizel.

Náhoda? Nebo Boží zásah?

Jste v nemocnici, vyberete si náhodou jednu z knih, které máte doma. Zcela náhodně ji otevřete ve chvíli, kdy je vám nejhůř a najdete slovo, které se hodí zrovna na tu vaši situaci.
A navíc je to úryvek z Bible, která má asi patnáctset stran? A kniha, kterou jsem si vzal do nemocnice, pojednává o mém biřmovacím patronovi Ladislavovi? Náhoda? Myslím, že ne.