Před pár dny jsem slyšel srovnání mezi vztahem s Bohem a manželstvím. Řečník uvedl, že někteří lidé mají s Bohem takový vztah, jako by s manželkou nemluvili celý den a pak s ní večer chtěli skočit do postele. Takové manželství by se nejspíše velmi rychle rozpadlo nebo skončilo minimálně ve vážné krizi. A dále řečník sdělil, že takto se někteří lidé chovají k Bohu. Celé dny s ním nekomunikují, neznají se k němu, ale když přijde večer, tak se najednou o něco snaží. Bohužel ta snaha často vede ke zklamání a rozčarování, protože prostě s Bohem nemají skoro žádný vztah a tedy mu nerozumí. Nechápou způsob (stejně jako ve špatném manželství), jakým Bůh hovoří, jak se chová nebo se jim třeba zdá, že je vůči nim odtažitý a nezažívají jeho přítomnost. 

 

     Nedávno jsem četl skutečný příběh o člověku, který pracoval tak tvrdě, že neměl čas skoro na nic jiného než na svou práci. Říkal, že je tak vytížený, že by chtěl trávit více času s Bohem, ale ten čas prostě nemá. Jednoho dne vydělal dostatek peněz na to, aby si vzal rok volna, a zvážil, co bude dělat dál. Na tu dobu se velmi těšil, protože předpokládal, že konečně bude mít dostatek času na to, aby se více modlil. Když s ním autor příběhu po roce mluvil, muž se rozplakal, protože rozjížděl nový projekt, který jej opět stál veškerý jeho čas. Za uplynulý rok, přestože nepracoval, se však nic nezměnilo a on s Bohem nenavázal hlubší vztah. 

 

     Nemohu nevzpomenout slova dědečka mé manželky, vynikajícího křesťana, který vždy říká: „Bůh ti dal 24 hodin. Kolik jsi mu dal ty? Kolik?“

Je to jednoduchá, ale často velmi usvědčující otázka. A musíme  někdy se zahanbením říct, že skoro všechno v našem životě (manžel/ka, děti, práce, studium, sport, zábava) stojí před Bohem. Že pro Boha si vyčleníme jen ten zbytek času, který nám zůstal poté, co jsme udělali všechno ostatní. Bohužel je to obvykle čas těsně před spaním, kdy v polospánku zamumláme díky nebo Otčenáš. 

 

     Kvalita vztahu s Pánem se nedá určovat jinak než tím, kolik s ním strávíme času. Pročítáme teď znovu doma Bibli od začátku a jsou tam úžasné pasáže, jak se Mojžíš modlil ve stanu setkávání a je tam psáno, že s Bohem hovořil jako přítel s přítelem. A když skončil modlitbu, tak mu tvář zářila. To je opravdu nádherné svědectví o tom, c s člověkem dělá čas strávený s Bohem. A taky je tam zmínka o jistém Jozuovi, který Mojžíšovi pomáhal a ze stanu málokdy vycházel. Co v tom stanu asi dělal? Byl to stan určený k modlitbě. Takže se tam asi modlil. A hádejte, kdo převzal vedení izraelského lidu po Mojžíšově smrti. Jistě, byl to onen Jozue. Proč asi? Protože Hospodin věděl, že Jozue je jeho přítel, že s ním tráví čas a že ho zná. 

 

     Sem tam se i tady na Signálech objeví nějaký článek, třeba některé maminky, která popisuje, jak probíhá její den. A občas je v komentářích uvedeno, že se teda jako hodně modlí, na to, že má 3 děti. Přitom maminka napsala, že byla ten den na mši a pomodlila se růženec. Je to hodně? Nebo je to málo? Podle některých komentářů velmi hodně, málokdy se objeví někdo, kdo řekne, že je to málo…

 

     Nejde ani tak o to, co je moc nebo málo, ale o pochopení toho, že Bůh stojí o naše srdce a chce všechen náš čas. To mi chceš jako říct, že lze Bohu dát všechen čas? Jako být s ním neustále? To přece nejde! Ano, máš pravdu. Nejde to, pokud s ním nemáš vztah. Já, když mám rád svou manželku, tak s ní trávím všechen čas. Když jsem s ní fyzicky, ale i když s ní nejsem, protože často přes den na ni vzpomenu nebo třeba vezmu telefon a zavolám jí, jak se jí daří. 

 

     Je jenom jedna správná možnost, jak mít s Bohem vztah, jak ho budovat a kolik času s ním trávit. A tuto možnost uvádí Pavel, když píše v listu Soluňanům: „Bez přestání se radujte, stále se modlete…“ V listu Efezským zase uvádí: „…nepromarněte tento čas…ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.“

 

     Nepromarněte tento čas, doslova: nechovejte se jako nerozumní. Ale využijte tento čas, protože se to nezdá, ale je velmi krátký.