Před pár týdny jsme dělali chvály a měl jsem tam mít promluvu. Přemýšlel jsem, o čem mluvit. Byli tam i lidi, kteří jsou tak trochu na okraji církve anebo o Bohu něco ví, ale do církve vůbec nechodí…

 

     Při modlitbě mi došlo, že bych měl mluvit právě o modlitbě. Respektive, měl bych mluvit o tom, co je nejdůležitější, a to je trávit čas s Otcem. Jak se blížil termín chval, tak jsem uvažoval o tom, zda to je to nejlepší téma. Existuje milion témat, o kterých se dá mluvit. 

 

     Dva dny před chválami mi manželka jen tak mimochodem řekla, abych se podíval na web s názvem Moje bílé místo. Sdělila mi, že to vede nějaká křesťanka a jsou tam křesťanské kalendáře, zápisníky, biblické karty atd. Jo, jo, pravil jsem, ale musela mi to ještě asi 2x připomenout, než jsem se na to večer podíval. Fajn stránky, pomyslel jsem si. Je tam i autorčin blog, tak jsem na něj kouknul, roloval jsem a zaujal mě článek s názvem O tom, co mi změnilo život. Bylo to pro mě velmi povzbuzující, protože ten článek končil textem z Písma: 

 

„Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí.“ Matouš 6, 6

 

     Já jsem si přímo tento text vzal jako podklad pro svou promluvu. Autorka tam pak mluví o tom, jak jí změnil život čas strávený s Otcem v modlitební komůrce. Pro mě to bylo potvrzení od Pána, že to, o čem se chystám mluvit, je skutečně to nejdůležitější. 

 

     Poslední dobou to vnímám silněji a silněji. To nejlepší, co můžeme udělat pro naši víru a vztah s Otcem, je prostě být s Ním. Zní to jednoduše, ale znáte to: nemám čas…večer už jsem unavený…celý den jsem v jednom kole…jsem matka pěti dětí a to se prostě nedá…

 

     Jenže bez toho to zkrátka a jednoduše nejde. Nic nám nemůže nahradit čas strávený s Otcem. Čas, kdy vejdu do komůrky, nikdo mě nevidí; a jdu přebývat s Ním, mluvit s Ním, naslouchám Mu, radím se. Lidi občas říkají, že Boha neslyší. Když pominu to, že nosí sluchátka v uších, neustále si v práci pouští rádio a večer si zapnou telku, tak ho nemohou slyšet, pokud s Ním prostě netráví čas. 

 

     Je to podobné lidskému vztahu. S někým se seznámíte, je to super kluk/holka, ale pokud s ním jste jednou za měsíc, tak se to kouzlo vytratí. Je to nanejvýše dobrý známý…

 

     Stejné je to s Otcem. Když jsme s Ním každý den, tak Ho začneme poznávat a začneme rozeznávat Jeho hlas. Po nějaké době zjistíme, že být s Ním a mluvit s Ním je vlastně ta úplně nejúžasnější věc na světě. Že tomu času s Ním se nic nevyrovná. Že se na to těším jako na nic jiného na světě. Že se nikdy nemůžu nudit, protože On je pořád se mnou, ať jsem kdekoliv. 

 

     Nejvíce se mi na tom krátkém úryvku líbí, že Otec nám to odplatí. Ale čím? No přece svou přítomností. A to je to úplně nejvíc, co může být! Otec nám dá svou přítomnost do našeho srdce, do našeho života. Můžeme přebývat v přítomnosti živého Boha!

 

     Jak je to jednoduché a přitom často těžké…Tak s ním přebývejme v té komůrce, jak vyzývá Ježíš. Má to moc proměnit celý náš život.