Pokládám si otázku, proč kolem sebe tak málo vidím učedníky, kteří by skutečně žili evangelium tak, jak jim ho svěřil Ježíš. Nedávno jsem byl s jedním křesťanem, který říkal, že mají nemocné dítě, má něco vážného s okem; další blízký, že má dítě s nádorem. No, povídá, to se tak holt někdy stává, to je život. Sakra, chlape, říkal jsem si. Co ta moc, která ti byla svěřena? Ti kdo uvěří…na nemocné budou vkládat ruce a uzdraví se…Někteří křesťané přijali nemoc jako nějaký výchovný Boží prostředek. 

 

     Další křesťanka zase říkala, že nemodlí, protože nemá na to čas. Čím se tedy liší od lidí tohoto světa? Tím, že věří v Boha a jde v neděli do kostela? 

 

     A když se někdy s někým modlíme, tak je to – Pane žehnej, Pane ochraňuj, Pane žehnej, Pane ochraňuj a tak pořád dokola. Jako by Bůh byl opravdu ten pověstný automat na ochranu a požehnání…To vše říkám s veškerou úctou vůči těm lidem, vědom si své vlastní nedokonalosti. 

 

     Přemýšlím nad tím, jaké učedníky z nás Ježíš asi chtěl mít. Když čteme Bibli, tak můžeme narazit na učedníky v různé fázi. 

 

  • Učedníci, kteří se setkali s Ježíšem
  • Učedníci, kteří uvěřili v Ježíše
  • Učedníci, kteří upevnili svou víru, protože s ním zažili dobré i zlé a viděli mnoho znamení, uzdravení a zázraků (a dokonce je začali sami dělat)
  • Učedníci, kteří skoro ztratili svou víru, protože Ježíš zemřel a pro ně to znamenalo konec
  • Učedníci, kteří se potkali se zmrtvýchvstalým Ježíšem a znovu v něj uvěřili, tentokrát úplně jiným způsobem
  • Učedníci, kteří uvěřili v Ukřižovaného a Zmrtvýchvstalého, dostali Ducha svatého jako dar a vyrazili do světa hlásat evangelium mocným způsobem

 

     Spousta křesťanů přeskočí bod jedna. Prostě jen nějak uvěří v Ježíše (často nábožensky, nemají s ním živý vztah). Lidé pak s touto „vírou“ procházejí dobré i zlé a často Bohu připisují všechno možné. Do bodu, kdy uvěří novým způsobem, se dostane už velmi málo křesťanů. A do toho posledního, to už je minimum…

 

     Přitom jsem přesvědčen o tom, že Ježíš z nás chtěl mít křesťany právě v té poslední podobě. 

 

  • Křesťany, kteří si budou vědomi, že jeho prolitou krví jsou odpuštěny VŠECHNY jejich hříchy. 
  • Křesťany, kteří pochopí, že zmrtvýchvstání není „jen“ lístek do nebe, ale především proměna/transformace jejich vlastního života do života Kristova. 
  • Křesťany, kteří přijmou Ducha svatého jako dar a začnou vést duchovní boj a používat duchovní dary. 
  • Křesťany, kteří půjdou hlásat evangelium v síle a moci Ježíšově. Na jejichž životě půjde vidět, že se jich dotkl Bůh, že jsou jiní…

 

    Možná se můžeme zamyslet, kde jsme se na této nekonečné cestě učednictví zasekli my a něco s tím udělat.