Vždycky když čtu úryvek z Janova evangelia týkající se svatby v Káně Galilejské, tak mi to připadá jako dokonalý návod na prosebnou modlitbu. 

 

Došlo víno. Na svatbě katastrofální věc. Co se bude pít? Jak se mohou svatebčané radovat bez vína? 

 

Je to tedy stav nouze. Marie přichází za Ježíšem. Říká: “Už nemají víno.” Je to modlitba, prosba o zázrak. Vezměme v potaz, že 

Ježíš do té doby neučinil ještě žádný zázrak! Jaká byla asi víra Marie, že takto prosila? Zkusme konfrontovat s naší vírou. 

 

Ježíš ji jakoby odmítá: “Ještě nepřišla má hodina.”

 

A Marie se obrací na učedníky a říká jim, aby udělali vše, co Ježíš řekne. To je absolutně neskutečná věta víry. Po odmítnutí ze strany Ježíše stejně Marie vyzývá učedníky, aby udělali, cokoli jim řekne. 

 

Ježíš po nich chce, aby naplnili nádoby vodou, rozlili hostům a dali správci hostiny. Nyní přichází pro mě zase neskutečný okamžik víry a důvěry ze strany učedníků. Vždyť si museli říkat, jestli Ježíšovi náhodou neruplo v bedně? Nebo nezbláznili se oni sami? Představte si nalít obyčejnou vodu a rozlévat ji jako víno. 

 

A stal se zázrak. K tomu je na konci psáno, že učedníci v Ježíše uvěřili. 

 

Před tím zázrakem ale museli prosit, mít víru v nemožné a taky spolupracovat.