Letošní Letnice proběhly ve velkolepém stylu 😊 Páteční večer byl určen chválám, které byly opravdu skvělé a pozvedly ducha k Bohu. Byl jsem požádán o promluvu, což jsem učinil s radostí. Nu, snad to někomu k něčemu bylo 😊

 

     Je to zajímavé, jak to všechno Bůh člověku nachystá. Nejprve mě během chval jeden bratr požádal o modlitbu, na konci jsem se modlil s druhým kamarádem, bezdomovcem, který přestože už byl trochu pod parou, přišel se pomodlit do kostela. Myslím, že jsme se všichni vzájemně obohatili. 

 

     V sobotu ráno jsem měl promluvu pro biřmovance. Pravda, byla s nimi lehce těžší komunikace, ale asi se to vyvedlo. Děcka se dokonce v tichosti pomodlily a sem tam jsem v jejich tvářích viděl zájem. Bohudíky 😊

 

     Odpoledne byly chvály, pořádné tříapůlhodinové běsnění. Mysleli jsme si s manželkou, že tam zajdeme tak na hoďku, ale nakonec jsme to dali celou dobu. A popravdě řečeno, kdyby to trvalo další tři hodiny, tím líp. Jeden můj kamarád říkal, že chválit začne člověk pořádně tak po čtyřech hodinách, ano, ano, musím mu dát za pravdu. Závěrečná píseň Aleluja byla doprovázená mocnými tanečními kreacemi a velikou radostí. 

 

     Následovala sobotní vigilie, kde nás kamarád se synem vybídl, ať jdeme ministrovat. Už dlouho jsem chtěl se synem začít, ale on to vždy odmítal. Tentokrát bez váhání přijal. Nic naplat, šup do ministrantského a poprvé v životě u oltáře.  Byla to opravdu Boží pobídka, užili jsme si to, sic malý mi asi po hodině začal usínat na rameni a musel jsem jeho první ministrování předčasně ukončit 😊

 

     V neděli jsme opět ministrovali. Kamarád mi říkal: neboj, já ti řeknu co a jak. Spoléhal jsem na něj, když tu náhle při okuřování kadidlem začal na mne pomrkávat. Já pomrkával na něj, nevěda, co ono mrkání má znamenati. Ze sakristie se ozvalo: zvonit, zvonit! Tož jsem zvonil. 

 

     Odpoledne tříapůlhodinové manželské společenství provázené chválami, modlitbou, společným sdílením se a vynikající chlapskou vaječinou. A večer další chvály zase v jiném městě, kde je pořádal náš kamarád. Pravda, trochu jsme se nepochopili, stihli jsme dvě písně a kamarád od ambonu povídá, že už je konec. Nevadí, potkali jsme staré známé a společně jsme se pomodlili. 

 

     Třídenní oslava Letnic byla skvělá, ale ač jsem tomu nevěřil, také neuvěřitelně vyčerpávající. V pondělí jsem myslel, že nedolezu do práce a dnes jsem si vzal volno. Nicméně, Bohudíky za všechny ty dny!