Slabý bůh

 

     Máme slabého boha. Záměrně píši boha s malým “b” na začátku, protože to není skutečný Bůh.  V poslední době silně vnímám, jak se naše víra a život s Bohem odlišují od toho, co pro nás Bůh ve skutečnosti připravil.

 

     Když teď před sesláním Ducha svatého čtu Skutky apoštolů, je to kniha plná zázraků, znamení, divů, vzkříšení mrtvých, mocného hlásání evangelia, tisíce lidí se obrací k Bohu a mění svůj život. Křesťany měli často lidé ve velké vážnosti.

 

     A teď realita - křesťanů stále ubývá, Církev nemá ve společnosti dobré jméno. Křesťané chodí na mši, mají sem tam společenství, provozuje se Charita atd. To vše je dobré, ale je to zoufale málo. 

 

     Když čtu Bibli a slyším to, co nám Bůh zaslíbil, tak vnímám, že je to diametrálně odlišné od toho, co žijeme my. První křesťané hlásali Boží slovo s obrovskou mocí, vkládali ruce na nemocné a uzdravovali je, vyháněli zlé duchy...Posuďme, co z toho se děje dnes. Možná v některých letničních církvích nebo u katolíků v Charismatické obnově, ale jinak? 

 

     Uvěřili jsme ve slabého boha. V boha, kterého můžeme pochopit rozumově, kterého můžeme přijmout jako Eucharistii, kterého můžeme prosit a děkovat mu. Většinou nic víc. Jenže tenhle Bůh nám říká, že máme přijmout jeho Ducha a být jeho svědky až na konec světa a že budeme uzdravovat nemocné a vyhánět zlé duchy. A já se ptám, co se stalo? 

 

     Je to jednoduché - když poslouchám kázání nebo jsem na obnovách, o Duchu svatém není slyšet nic. Jako by snad tato třetí Božská osoba ani neexistovala. Přitom je to Duch, který dává dar mluvení v jazycích, prorokování, výklad, horlivost do srdce a další a další dary. Odsunuli jsme Ducha někam pryč, neprosíme o něj, ani o jeho dary. 

 

     Co musíme změnit? Učit se o Duchu, prosit o Ducha a přijmout Ducha a jeho dary. Pak se začne dít to, co se děje s Písmu. Najednou zjistíme, že jsme plní obrovské Boží moci. Nebude nám zatěžko s ohromující odvahou hlásat slovo. Přestaneme se bát modlit za uzdravení, protože v nás vzklíčí jistota, že Bůh nás vyslyší. 

 

     Náš Bůh je nesmírně mocný Bůh, Králů král a Pánů Pán. Kdyby měl někdo takového otce (fyzického), byl by na něj nesmírně pyšný. Všude by o něm mluvil, každý by k němu měl úctu. My jsme z tohoto Pána všeho udělali svého rozumového bůžka, který ztratil veškerou svou moc. 

 

     Musíme získat zpět mentalitu vítězů. Pokud mám takového Otce, čeho se bát? Jestliže můj Otec je největší duchovní ranař všech dob, co pak mohu konat já jako Jeho syn/dcera? My se přece nemáme bát, ale máme hlásat, usvědčovat, uzdravovat a šířit Boží království v Jeho moci. On je Vítěz nade vším. Otázkou tedy zůstává - v jakého B(b)oha věřím?