Při čtení výborné knihy Jamese Martina Jezuitský návod (téměř) na všechno jsem narazil na pasáž, kdy se významně věnuje zpytování (s)vědomí. Ne že by jiné kapitoly byly méně významné a nanejvýš praktické, ale tato mi zatím dala asi nejvíc, co lze očekávat. Vůbec je s podivem, že nějaká kniha dokáže takto prakticky zapůsobit v životě člověka. Z většiny si odnesete nějaké ponaučení, dobrý pocit nebo příběh hodný následování. Ale z této knihy si odnesete věci, které mohou opravdu v mnohém váš život reálně posunout. 

     O co tedy jde. James Martin je jezuita a jako takový je inspirován zakladatelem jeziutského řádu Ignácem z Loyoly. Ten doporučuje ve svých Duchovních cvičeních modlitbu, která má pomoci věřícím najít Boha v jejich životě. Říkával svým spolubratřím, že kdyby zanedbali přes den ostatní formy modlitby, tuto nemají zanedbat nikdy. Zpytování je jednoduchá modlitby, která se skládá z pěti kroků.

     Prvním krokem je vděčnost – připomáme si dobré věci, které jsme v průběhu dne prožili. Děkujeme za všechny dary, které Ignác chápal v nejširším slova smylu – tedy chvíle prožité s rodinou, možností jíst, pít, paprsek slunce, který protnul oblohu v zamračeném dni, dokončení důležitého projektu v práci atd. Příležitosti k vděčnosti je třeba vyvolat v paměti a vychtunat si je. Vychutnávání je lékem na naše zrychlující se životy. Když vychutnáváme, tak zpomalujeme. Objevování malých denních radostí prohlubuje naši vděčnost Bohu. Anthony De Mello řekl, že: „Cokoli, za co jsme vděčni, posvěcujeme.“

     Druhý krok je prosba o milost poznat své hříchy. Kde jsme jednali proti zdravému rozumu, kde jsme jednali proti Bohu přebývajícímu v nás nebo v druhých? Řekli jsme třeba něco v práci, co druhého člověka poškodilo? Chovali jsme se někde nevhodně, mohli jsme někomu pomoct, ale netečně jsme prošli kolem? Může to znít jako nezdravé katolické upozorňování na vinu, vinu a vinu. Jenže hlas svědomí v nás nám může pomoci upozornit na chyby a vzbudit v nás touhu napravit je a stát se tak laskavějšími a šťastnějšími lidmi. Zajímavým poznatkem je to, že Ježíš nikdy neodsoudil někoho slabého, někoho, kdo byl na dně a snažil se polepšit. Ježíš odsuzoval jen ty „silné“, kteří by mohli pomoci, ale nechce se jim. Vědomí vlastní hříšnosti je důležité pro náš růst (pozor jen na riziko, abychom nesklouzli do pasti pocitu neustálé viny). Opět Anthony De Mello: „Buďme vděční za naše hříchy, jsou nositelé milosti.“

     Třetí krok zpytování – přehled dne – je srdcem modlitby. Ptáme se: „Co se dnes stalo?“ Představme si to jako film v naší hlavě, kdy stiskneme tlačítko start a film se odvíjí od ranního vstávání až po večerní ulehání. Vzpomeňte si na všechno: jednotlivé okamžiky, rozhovory, pocity, vůně, chutě…Každý moment nabízí pohled na to, kde se v našem životě nacházel Bůh. Někdo by mohl říct: „Ale vždyť přece vím, co se dnes stalo.“ Ano, ale bez důkladného zpytování nám toho může hodně ujít a neposuneme se vůbec vpřed. Obecné – byl to dobrý den – nestačí. Margaret Silfová píše: „Záhy zjistíš, že začínáš vyhledávat Boží přítomnost a jeho působení na místech, kde by tě to předtím ani ve snu nenapadlo.“

     Čtvrtým krokem zpytování je prosit Boha o odpuštění všeho zlého, co jsme učinili, řekli, mysleli si. U katolíků to obvykle ústí ve svatou zpověď. Zde upozorňuje autor knihy na pěknou věc – máme klást důraz ne na to, jak moc jsme špatní, ale na to, jak je Bůh dobrý. 

     Posledním, pátým krokem, je modlitba za to, aby nám Bůh pomáhal v dalším dni. To vše můžeme zakončit modlitbou, např. Otčenášem. 

     Musím říct, že zpytování svědomí jsem do této chvíle prováděl jen velmi povrchně při večerní modlitbě. Bylo to právě ono – byl to dobrý den. Nebo – tady jsem to asi udělal blbě, prosím o odpuštění. Poté, co jsem začal používat toto delší zpytování, cítím skutečnou změnu. Objevuji desítky malých krásných věcí během dne, za které mohu Bohu děkovat. Sem tam najdu něco špatného a už za pár dnů vidím, že některé ty špatné návyky se opakují. Dříve jsem to tak neviděl. Zkrátka a dobře, toto ignaciánské zpytování (s)vědomí je něco, co může každého posunout v jeho životě.