Děcka jsou fakt boží (Boží??). Jak já bych byl bez nich omezený, hlavně teda bez našeho syna. Tak např. od včerejška se učím jezdit na skatu. Jo, fakt, 36 letý fotr řádí na prkně jak malé děcko. Nejprve jsem byl teda dost naštvaný, když synovi švagrová to prkno koupila, ale jak jsem ho dal pod nohy, tak se mi z něho nějak nechce dolů :D:D Dokonce jsem si dneska ráno vygooglil základy skatování a pak jsem dělal odpoledne machra…

     Malý začal hrát fotbal. Nechtěl jsem, viděl jsem ho spíše někde ve skautu (sakra, jak je to slovo podobné skatu J) Ale tak úžasně mě to vrátilo do dětství. Těch 30 nadšených prcků na hřišti mě tak nahecovalo, že jsem si zahrál taky. Samozřejmě sám na branku, leč brzy se ke mně přidal jeden cca 12 letý nadšenec. Nabídl jsem mu, že budu brankář a v duchu jsem si říkal: ukážu ti, chlapečku, jak se to hraje. Dopadlo to tak, že jsem dostával jeden fík za druhým. Konečně jsem pochopil, proč brankář po tom balónu musí skákat…Taky chodíme hrát se synem na hřiště, k tomu si přidám pár koleček po oválu, dokonce jsem jedno kolečko stíhal s jakýmsi elitním běžcem, ze kterého se pak vyklubal padesátiletý chlap po zranění…

     Dětská centra, to je moje. Zatímco všichni rodiče většinou sedí, já řádím ve všech těch tunelech a jezdím na skluzavkách. Nechápu, proč ještě někdo nevymyslel něco podobného pro dospělé. Blbci jako já by je uživili.

     Vyzkoušeli jsme lezeckou stěnu a bouldering. Dost dobrá věc, když nemáte strach z výšek. Do toho vám mladej dredař pustí Rammsteiny, svlíkne triko a dá si jen tak na pohodu nějtěžší úsek, zatímco já spadnu na druhém úchytu. Ale to nevadí, baví mě to. 

     Zkrátka a dobře, děcka jsou prostě fakt boží (Boží). Jejich svět rozšiřuje ten náš. Ne že bych se bez nich nudil, ale nutí mě to k tomu, abych vyšel ze své ulity a dělal bláznivě zábavné věci, které by mě bez nich nenapadly…A taky jsem se přestal dívat na to, co si myslí ostatní dospělí. Když se mi chce lézt na stromy, tak na ně lezu. Když se mi chce řvát, tak řvu nebo blbnu, skáču, přelézám, chechtám se, válím se po zemi a je mi to úplně jedno. Život je jednom jeden, tak co…