Cesta vlakem do práce. Každodenní rutina mnoha lidí. Pro některé to znamená delší cestování, než kdyby jeli autem. Někdy je vlak přeplněný, lidé se tlačí při nástupu i výstupu. Sem tam nějaké to zpoždění. Přes léto dusno, žádná klimatizace…

     Pro některé je to čas, který stráví pochrupováním. Jiní celou dobu poslouchají hudbu, surfují nebo hrají hry na mobilu. 

     Já jsem ale v každodenním cestování vlakem objevil úžasnou možnost duchovního rozvoje. Když ráno vstanu, je čas na krátkou modlitbu a před odchodem četbu Písma. Kdybych jezdil autem, tak už na nic moc dalšího čas nezbývá, leda na růženec za volantem. Cesta vlakem ale poskytuje skvělou příležitost, jak využít čas. Cestou na vlak se pomodlím růženec nebo korunku. Ve vlaku čtu duchovní literaturu nebo poslouchám přednášky z duchovních obnov. Opravdu lze z té zhruba hodinové cesty udělat požehnaný čas. Každé ráno být hodinu s Bohem, to je privilegium, které možná nemá leckterý kněz nebo řeholník J

     A to nemluvím o tom, že při cestě vlakem se lze cvičit v dalších ctnostech a rovnou modlitbu převádět do praxe. Kolikrát vidím starší paní tahat se na nádraží do schodů s těžkým kufrem. Nu, to je příležitost přiskočit a pomoct vynést kufr nahoru (za předpokladu, že vás dotyčná nepovažuje za zloděje J). Nebo někomu uvolnit místo k sezení. Pomoci s kočárkem při nástupu nebo výstupu. Na někoho se usmát. Dokonce se mi párkrát stalo, že jsem s někým zapředl rozhovor, jednou dokonce s klukem od evangelíků, se kterým jsme si dobře popovídali. Zpoždění zase může slušně procvičit ctnost trpělivosti, výluka…atd…atd. A to nemluvím o bezdomovcích, kteří často na nádražích bývají a je možnost podpořit je jídlem nebo slovem. 

     Jde jen o to chtít trávit čas s Pánem, příležitostí je mnoho. Nemusí to být jen cesta vlakem, ale i autobusem nebo autem, kde se dá krásně pomodlit již zmíněný růženec nebo korunka či si místo pitomostí v rádiu pustit nějakou kvalitní hudbu nebo přednášku. 

     Jak říká apoštol: bez přestání se modlete. Tož i ve vlaku.