Každoročně řeším půst. Dobrovolně se přiznávám, že nejsem ten typ, který by něco přejal jen tak bez řečí a dělal to, protože se to dělat má. Každou věc, kterou dělám, musím mít rozumově zdůvodněnou, v sobě vyřešenou. S půstem je to u mě těžké. Celé roky od počátku mé konverze jsem ho neřešil.

     Až v posledních letech jsem nad ním začal přemýšlet. Církev ho o určitých svátcích doporučuje, tak co s tím? Asi jako mnoha dalším lidem je mi proti srsti jen tak prostě den (nebo více) nejíst (pro mě fakt trápení; ovšem pro koho ne, že? J). Jaký to má smysl?

     Nebo nejít za zábavou. Proč? Proč 40 dnů nezajít třeba na koncert nebo s kamarády na pivo? A když to zveřejníte na facebooku, tak někteří křesťané se ještě dívají skrze prsty, jak to jako že můžete dělat v postní době? No co bych nemohl? Naposledy jsme šli např. na karneval a někdo nám řekl, že bychom se měli zamyslet, jít na karneval v postní době. Možná, že jo, ale ten malý kluk, za kterým jsme šli, byl tři měsíce nemocný a maminka mu chtěla udělat radost. Tak co je víc? Omluvit se a říct sorry, my jsme teď v postní době nebo jít a udělat někomu radost? Já volím to druhé.

     No nic, začal jsem se půstem trochu zabývat. Protože sem tam přečtu Bibli, tak vím, že Židé se pravidelně postili. Byl to jejich zvyk, v té době cosi naprosto normálního. Židé se také postili při mimořádných událostech, např. v Ninive, kdy Jonáš upozorňoval, že za 40 dnů bude Ninive vyvráceno.

     Samotný Ježíš se postil 40 dnů na poušti, než začal svou veřejnou činnost. Je otázkou, jak by odpověděl na Ďáblovo svádění, kdyby se nebyl postil…Jeho učedníkům ale farizejové vyčítají, že se nepostí, zatímco jejich a Janovi učedníci se postí. Ježíš pak také zmiňuje, že když (ne jestli, ale předpokládá půstjako jasnou věc) se postíme my, nemáme se u toho tvářit smutně a kysele a dávat všem na obdiv, jací jsme borci.

     Odpověď na otázku, zdali by se měl člověk postit, je ve světlě výše uvedeného jasná. Měl. Kdyby se nepostil a tvrdil by, že to nepotřebuje (protože se přece nepřejídá, není závislý na mobilu nebo televizi apod.), byla by to duchovní pýcha. Jestliže se postil sám Spasitel a ve svém učení se o půstu také zmínil, nečinit půst by znamenalo, že se vyvyšuji nad samotného Ježíše. Já už jsem tak dokonalý (nebo se mi do toho nechce), že to nepotřebuji.

     Když bych se tedy měl postit, položil jsem si základní otázku. Co by vlastně mělo být cílem půstu? Zhubnout pět kilo? Vykouřit o dvě cigárka méně? Vypít o tři piva míň? Zabývat se mobilem jen 50% obvyklého času? Více číst duchovní literaturu? Více se modlit? Ne, jasným cílem pro mne je přiblížit se díky půstu Bohu a lidem. Pokud by to bylo něco jiného, tak by to bylo zkrátka a jasně špatně.

     Jenomže jak se mám postit a v čem, abych toho cíle dosáhl? Odříct si každý pátek kus masa? Asi mne budou mnozí kamenovat, ale tenhle zvyk mi vždy přišel směšný, pokud by nebyl spojen s tím, co uvádím níže (jako každá praxe, která se dělá jen pro praxi samotnou). Každý pátek slyším, jak nějaký křesťan říká – je pátek, ty si dáváš maso? Jo, no a co? Dám si klidně sto gramů šunky a nevidím v tom nic zlého. Půst by pro mne byl, kdybych těch sto gramů šunky nesnědl a místo toho bych si dal holý chleba s vodou a ušetřené peníze bych dal někomu chudému. Ostatně, toto k půstu zmiňuje i sv. Augustin – půst má význam jen tehdy, dostanou-li chudí to, co se půstem ušetřilo.

     Myslím si a za ty roky jsem vypozoroval, že půst by snad mohl být čistě invidiuální záležitostí každého člověka. Máš problém s jídlem? Já jo – pro mne je opravdu těžkou věcí půst od masa a celodenní půst, tak toho se hrozím jak upír česneku. Takže to by mohl být půst pro me (ale ne pro Pepu, který je už od přírody asketa jak blázen, takže to pro něj bude hračka). Jednak je to skutečné odřeknutí něčeho, co je pro mne životně důležité, za druhé tím mohu jakýsi ušetřený finanční obnos věnovat někomu potřebnému a za třetí by mne snad i toto odříkání mohlo naučit jakémusi sebeovládání a zcela jistě by mne i tato nedostatečnost fyzického jídla tolik potřebného pro můj život přiblížila více k Bohu – uvědomněním si naprosté závislosti na něm.

     Někdo jiný má problém s modlitbou. Nu, budiž tedy tvým půstem každodenní růženec. Pokud nejsi zvyklý, tak to bude takový půst, že se budeš děsit každého dalšího dne J

     Další má dlouhodobý problém s rodinou. Tvůj půst bude spočívat v narovnání vztahů. Při tom zažiješ možná tolik pokory a ponížení, že týden o chlebu a vodě se proti tomu jeví jako procházka růžovou zahradou.

     Zkrátka a dobře, půst by podle mne měl být zcela individuální záležitostí každého člověka. Opravdu důležité ovšem je, najít si ve svém životu onu slabinu, nedostatečnost, závislost a na ní pracovat (postit se od ní nebo pro ni). Myslím, že to byl Láďa Heryán, kdo řekl, že bez půstu nám zůstanou některé dveře navždy uzavřené. A to by byla škoda. Nemyslíte?