Zase jsou tady. Dnes je první neděle adventní. Začíná období uklízení, nákupů a předvánočních stresů. Někdy přemýšlím, jestli to není jen jakýsi obraz, který je nám vnucován. Já sám to tak totiž neprožívám. Bohužel ale skrovným rozhlédnutím okolo sebe musím konstatovat, že tak tomu je i u mnoha křesťanů. Je třeba nakupovat dárky, uklidit celý byt, vyprat záclony, vyčistit koberce…a najednou je tady Štědrý den a my jsme jako každý rok rozčarovaní. 

     Vždyť jsme si na začátku adventu dávali různá předsevzetí a sliby, jak se budeme více modlit, číst Písmo, jak budeme dělat dobré skutky. A zase to nevyšlo.

     Naštěstí jsme zatím teprve na počátku vánoční doby. Co dělat, abychom letos dospěli k tomu hlavnímu, tedy k setkání s narozeným Ježíšem?

     Je nesmyslné dávat si různá předsevzetí typu „přestanu kouřit nebo nebudu jíst maso kromě pátku i ve středu.“ Jistě, je to dobré, ale na hlubinu nás to nepřivede.

     Ani předsevzetí, že se budu více modlit, nám nemusí přinést kýžené plody. Je to totiž „jen“ předsevzetí a jak známo, každé předsevzetí má většinou krátké trvání. 

     Udělejme ne předsevzetí, nýbrž rozhodnutí! Nejen pro Vánoce, ale pro celý život. Co by se mělo změnit? Většina z nás jistě uzná, že čas věnovaný modlitbě. Začněme se více modlit – konkrétně – každý den 10 minut modlitby večer, bez výjimky, každou neděli modlitba růžence za rodinu, bez výjimky. Začněme číst Písmo – konkrétně – přečtu celý Nový Zákon, každý den jednu kapitolu, bez výjimky. A v tom prostě neznám bratra, přes to nejede vlak, to se musí stát, i kdyby mi nad hlavou hořela chalupa. Zkrátka udělat z toho životní rozhodnutí, že tohle je to nejpodstatnější v mém životě. 

     Dejme si také konkrétní rozhodnutí pro konání dobrých skutků. Co můžeme dělat? Navštěvujeme dostatečně často své bližní, rodinu? To je skutek lásky vyrůstající z modlitby. Není okolo nás někdo, s kým nevycházíme, jsme rozhádaní? Není na čase to změnit?

     Nemáme blízko svého bydliště domov důchodců nebo děti? Co takhle věnovat jim nějaký čas? Naplnit Ježíšova slova – byl jsem osamělý, hladový, žíznivý, ve vězeni – a vy jste pro mě něco udělali. Je to jednodušší, než si myslíme. Oslovit toho bezdomovce, kterého každý den vidím na nádraží, a dát mu pár minut svého času. Přihlásit se jako dobrovolník někam, kde to má smysl. 

     To je pravé naplnění podstaty Vánoc. Ne gruntování, nákupy, dárky (i když i to k tomu patří), ale setkání s Kristem a konkrétní proměna našeho života.