Jednou z palčivých otázek našeho křesťanství je, jak je to vlastně s vyslyšením modliteb. Ježíš říká, že „o cokoli budete prosit mého Otce ve jménu Mém, dá vám to.“ Mohlo by to vést ke scestnému smýšlení, že cokoli se mi zamane a poprosím o to ve jménu Ježíšově, toho se mi dostane. To by však byla mýlka.

      Domnívám se, že Ježíš to myslel tak, že člověk, který je Boží přítel, neprosí již o nesmyslné věci, nýbrž především o věci související se spásou člověka. A v tomto směru skutečně Bůh vyslyší každou modlitbu. Tedy nejde o to, jakým způsobem prosíme, ale O CO prosíme. A je zde ještě další zádrhel – Bůh není automat, takže i když mnohdy prosím správně, Boží úmysly jsou tak spletité, že vyslyšení přijde úplně jinak než by se člověk domníval.

      Sám se modlím za mnoho věcí okolo sebe a mohu říci, že Ježíšova slova skutečně platí. On opravdu slyší každou modlitbu a často ji v různém čase zvláštním způsobem vyslyší.

      Jedna naše kamarádka se potýkala s velkými psychickými problémy, byla na antidepresivech a hrozily jí strašné věci. Spustili jsme s manželkou intenzivní modlitby za její záchranu. Situace se nenapravila hned, ale po asi půl roce modliteb potkala svého budoucího manžela, se kterým má dítě a je s ním až dodnes.

      Kdysi jsem jel na jedno setkání, kde jsem měl mluvit o své konverzi. Padla mlha a nebylo vidět ani na krok a vtom jsem zjistil, že mi nefunguje světlo. Zajel jsem ke známému do servisu, ale ani během půl hodiny nedokázal světlo vyměnit kvůli špatném přístupu k žárovce. Až po půl hodině mne napadlo se začít modlit. Řekl jsem Bohu, že takhle prostě nikam jet nemůžu a že ten mechanik to taky neumí opravit. Ať tedy jedná On. Sotva jsem modlitbu dořekl, mechanik prohlásil, že ani neví jak, ale povedlo se mu žárovku vyndat J

   Nedávno jsem spěchal z práce na jedno společenství a stala se nehoda. Kouknu na hodinky a bylo mi jasné, že to nemůžu stihnout. Ihned jsem zvolal k Bohu, že potřebuji pomoc, ale dále jsem seděl v trolejbusu a čekal. Pak mne napadlo, že člověk se má přičinit a Bůh mu pomůže. Vyběhl jsem z trolejbusu, běžel na nádraží, i když jsem věděl, že to nemůžu stihnout a intenzivně k Bohu vysílal své modlitby, že jestli mne na tom společenství chce, tak ať to zařídí. Najednou vidím tramvaj, která jede mým směrem. Po celou dobu jsem si nevzpomněl, že stejným směrem jezdí nejen trolejbusy, ale i tramvaje. Naskočil jsem a vlak stihl necelou minutu před odjezdem.

      Jedna známá měla nemocného manžela. Vypadalo to, že umře a v neděli na mši jsem prosil Boha, aby v této situaci pomohl. V pondělí se ptám, jak to vypadá. Odpověděla, že v neděli se jeho stav náhle podstatně zlepšil. Zeptal jsem se, v kolik to bylo hodin. Odvětila, že okolo půl deváté (tedy možná v době, kdy dochází k proměňování?!?)

      Takových podobných zážitků mám mnoho, některé jsou soukromějšího charakteru a tedy o nich nechci vyprávět. Podstatou je, že Bůh slyší modlitby a mnohdy je vyplní svým zvláštním ojedinělým způsobem. Představuji si Boha jako svého Otce, který naslouchá mému žvatlání (jako můj syn naslouchá mému), a pokud se mu něco zdá dobré, pak to učiní (stejně jako já učiním to, oč mne žádá můj syn, pokud je to dobré – pokud ale vidím, že jeho prosba je nesmyslná nebo dokonce nebezpečná, pak ho samozřejmě odbudu). Modleme se tedy – jsem přesvědčen, že Bůh stále naslouchá a jako dobrý přítel pomůže všude tam, kde je to potřeba.