Co byste odpověděli na dotaz, co to znamená být dobrým křesťanem? Mnozí jistě to, že dobrý křesťan se modlí, čte Písmo; shodli bychom se na dobré výchově dětí, nedělní návštěvě bohoslužby. Žít takový život určitě znamená být dobrým křesťanem.

     Otázka ale zní – stačí být dobrým křesťanem? Svatý otec František nedávno v jedné své homilii zdůraznil, že být dobrým křesťanem nestačí. Ptá se nás, zda jsme vstoupili do Kristova tajemství? Do tajemství jeho kříže? Apoštol Pavel mluví o bláznovství kříže – obrazně řečeno – chlubí se svými hříchy, aby na něm spočinula Kristova moc, nikoli studiem u Gamaliela, v synagoze či jinde.

      Vrhli jsme se do Kristova tajemství? Pustili jsme otěže svého života z rukou a předali je Kristovi? Nebo je stále pevně svíráme a přitom činíme vše výše uvedené – modlíme se, chodíme na mši, čteme Písmo?

      Řeknu jedno slovo, které mne napadá – radikalita. Slovo dnes často používané a mnohdy zneužívané, nyní však myšlené v dobrém. Radikalita našeho křesťanství. Žijeme jako Kristovi učedníci radikálně jeho učení lásky nebo jsme jen dobří plniči předpisů, pohodlně zalezlí v teple svých domovů a za hradbami Církve?

      Nikdo nemůže přehlédnout fakt, že naše kostely se vyprazdňují. Svádět vše na sekularizovanou společnost by bylo zbabělé. Neznamená sekularizovaná společnost právě to, že v ní chybí Církev se svým poselstvím? Že v ní chybíme my? Že neumíme zaujmout, hlásat, svědčit? Hledejme chybu spíše uvnitř sebe, ve své vlažnosti, než ve svém okolí.

      Kristus byl radikál, radikál lásky a služby bližnímu. My máme svého Pána napodobovat, ale příliš často se tak neděje. Nejsme pro druhé přitažliví, nemáme v sobě Ježíšovu hloubku vyplývající z modlitby, bojíme se být polní nemocnicí, jak o tom mluví papež František. Máme strach, že se ušpiníme. Kolik je kolem tebe lidí bez domova? Nemocných, opuštěných…Lidí, kteří nikdy neslyšeli Kristovu zvěst. Lidí, kteří žízní a hladoví po lásce? 

     Modlíš se za ty lidi? Modlíš se za sebe, abys dokázal jednat? Kdy naposledy sis vyhrnul rukávy a ušpinil se, když se postaral o bezdomovce nebo nemocného? Hlásal jsi slovo vhod i nevhod, přestože by to znamenalo posměch a třeba i ztrátu úcty? Vstoupil jsi, slovy papeže Františka, do toho, co nemůžeš kontrolovat?

      Stal ses bláznem pro Krista? Začal jsi považovat společně s Pavlem všechno za bezcenný brak ve srovnání s nesmírným požehnáním, které nabízí Kristus?

      Zamysli se, kde jsi, jaký je tvůj postoj a podle toho jednej. Protože Církev, to není jen papež a kněží, to jsem já a ty.