K sepsání této úvahy mne vedlo šokující (alespoň pro mne) zjištění, že mnoho křesťanů ani po letech křesťanského života nemá přečtené Písmo (což by se dalo vzhledem k rozsahu celé Bible ještě pochopit), ale dokonce ani jednotlivá evangelia (s ohledem na to, že evangelia nejsou zase až tak obsáhlá, je to poněkud podivné).

     V poslední době jsem několikrát slyšel věty typu:

„To se nedá celé přečíst. Má to přes tisíc stran.“ (Zajímavé je, že pětisetstránkovou knihu s takřka porno obsahem s názvem Padesát odstínů šedi daná žena „zhltla“ za týden).

„Z Písma se čte přece každou neděli.“ (Trochu lepší tvrzení – ale kdyby tvůj nejlepší přítel sepsal knihu, taky by sis z ní četl jednou za týden jeden odstavec? Nebylo by to trochu hanebné?)

„Doma čteme Písmo vždycky v pátek.“ (Super, chce se mi říct s nádechem ironie. Je to pěkné, alespoň je v tom určitá pravidelnost, ale je to málo).

     Nejvíce zahanbující je, když pak některý křesťan přijde se zcela otevřeným sdělením, že nějaký nevěřící s ním vedl debatu o Bibli a věděl více než on sám. A ten, kdo mi to oznamoval, přitom krčil rameny a ani ho nenapadlo, že by zřejmě bylo na místě trochu se zamyslet.

     Asi v tom všem cítíte jistou ironii a sarkasmus, ale co říct na to, že se vydáváme za křesťany, ale vlastně ani neznáme toho, v koho máme věřit? Ano, slyšíte správně. Neznáme ho, pakliže jsme nepřečetli alespoň evangelia, neboť jak říká sv. Jeroným – neznalost Písma je neznalostí Krista.

     Jak mohu tvrdit, že v Krista věřím a že ho znám, když jsem ani nepřečetl to, co o něm bylo napsáno?  Kolikrát jsem se jen setkal s pozdviženým obočím a slovy – to je fakt v Bibli? To ani nevím.

     Jednoho svatého se ptali, co by zvolil, kdyby měl na výběr mezi Písmem a eucharistií? Odpověděl, že by zvolil Boží slovo, což mi v dané chvíli přišlo nesmyslné. Přece, co může být více než eucharistie, než přijetí našeho Pána? Ale když jsem o tom uvažoval – věřím v Krista proto, že jsem si přečetl, jak žil. Že jsem si přečetl o zázracích, které konal. Že jsem si přečetl, že za mne zemřel na kříži. Věřím, protože jsem to četl nebo proto, že mi to řekl někdo, kdo slovo o něm četl. A ještě něco málo k důležitosti slova – Bůh řekl a stalo se. Cítíte tu moc Slova? Řekl a stalo. A v Janově evangeliu je psáno – na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.

     Ve světle výše uvedeného je opravdu možné Slovo Boží pokládat za to nejlepší, co křesťan může udělat pro svou víru. Totiž – číst Boží slovo.

     Je smutné, jak málo důležitosti přikládáme tomuto úkonu a ostatním veskrze neposvátným
a marginálním záležitostem (televize, internet, klevetění) přikládáme význam ve svém každodenním životě. Cítíte tu nelogičnost? Slovo živého Boha x TV. Slovo živého Boha x internet. Slovo živého Boha x vlastně tady jde doplnit skoro cokoli a bude to stát níže než Boží slovo. Vraťme Písmu svatému jeho důležitost v našich životech.

     Chci-li poznat Krista, pak musím znát jeho Slovo prakticky nazpaměť (jako tomu bývalo ve starých časech, kdy knihy nebyly tak rozšířené a učedníci se učili celé pasáže zpaměti). Sám za sebe musím říci, že čtu Písmo každodenně bez výjimky a to Slovo opravdu vrůstá do mysli a srdce každodenním čtením tak hluboce, že se nakonec člověk oním Slovem proměňuje. Pak se stane to, co říká apoštol Pavel – už nežiji já, ale žije ve mne Kristus!

     Papež František v jedné své promluvě řekl – čtěte evangelium denně. Noste ho u sebe jako ten nejcennější poklad.

     Někdy se mi stane, že jsem u někoho doma a on mi podá Bibli. Ta Bible často vypadá tak, že by se mohla vrátit zpět do obchodu a prodat a nikdo by to nepoznal! Moje evangelium je tak ohmatané, že kříž na přední straně zcela zmizel, stránky jsou celé zežloutlé, zohýbané a špinavé. Někdo by mohl říct, že je to neúcta k posvátné knize. A víte co? Jsem na to hrdý. Protože čím více je ta kniha v dezolátním stavu, tím více to znamená, že ji čtu, a když ji čtu, tak Kristus vrůstá do mne. Ať je i vaše evangelium co nejvíce ohmatané, špinavé a polité, jak jste ho četli, když jste byli venku, v tramvaji nebo když jste třeba zrovna svačili!

     Pár praktických rad na závěr:

- čti Písmo denně bez výjimky. Stanov si pravidelný čas – já např. čtu ve vlaku každý den. Když budeš číst nahodile, skoro jistě s tím přestaneš (a nebude to ani trvat dlouho). Jakmile začneš číst pravidelně, potvrdí si ti známá slova – zachovej řád a řád zachová tebe. Brzy zjistíš, že bez pravidelné dávky Kristových slov nedokážeš žít.

- čti pomalu, ale kvalitně. Někdo si stanoví, že přečte pět stran denně. Nemá to smysl, neboť Kristova slova jsou tak silná a obsažná, že pak v člověku uvízne jen velmi málo. Lepší je říci si, že přečtu kapitolu denně. Mám ověřeno, že takovým tempem se dá evangelium přečíst za pár měsíců.

- samotná četba nestačí. Slovo Boží má sice obrovskou moc, ale především tehdy, když ho rozjímáme. Kristova slova je třeba obracet ze všech stran, přemýšlet nad nimi, vztahovat je na vlastní život. S četbou má být spojeno alespoň 5-10 minutové rozjímání a modlitba. Pak teprve má to Slovo moc zakořenit v mysli a srdci.

     A když Písmo (nebo evangelia nebo celý Nový Zákon) přečteš, není to konec J Musíš ho číst znovu a znovu a znovu a znovu…až do konce svého života. Neboť to Slovo s každým přečtením dostává nový rozměr, jak mu více a více rozumíš a jak hlouběji a hlouběji poznáváš Boha. A ono Slovo má rovněž stále nový a nový význam s ohledem na měnící se okolnosti tvého života a s tím, jak získáváš nové zkušenosti.

     Takže vzhůru do toho, ať nemusíme být zahanbeni. O svém nejlepším příteli bychom přece měli vědět všechno J