Ne, název tohoto článku nemá nic společného s knihou s názvem I darebák má duši. Vztahuje se k zážitku, který se mi stal před nějakou dobou.

     Jedno ráno jsem jako vždy nastoupil do vlaku. Hned po nástupu jsem chtěl otevřít dveře a jít si sednout, ale zaujala mě postava sedící na zemi, vedle sebe špinavý batoh. Onen člověk zvedl hlavu, kývl na mě a pozdravil. Byl to starý kamarád z mládí, ale posledních cca 10 let jsme se jen tak občas někde potkali a řekli si čau. Hned jsem poznal, že je s ním něco v nepořádku. Vím, že fetoval, ale tak nějak jsem si říkal, že s tím snad v průběhu let přestal.

     Kývl jsem hlavou a pozdravil a šel si sednout. Každé ráno se cestou do práce modlím ve vlaku růženec, takže jsem si sedl a pokračoval v růženci. Obvykle mne nedokáže nikdo a nic vyrušit. Nyní jsem se však vůbec nemohl soustředit. Myšlenky mi stále zalétaly k tomu mladému muži. Zřetelně jsem cítil, že s ním něco není v pořádku.

     Nakonec jsem se zvedl a zašel za ním. Slovo dalo slovo a z něj vylezlo, že jede do léčebny. Ne dobrovolně, nýbrž proto, že měl na výběr mezi vězením a léčebnou. Nebyl z toho nadšený. Popravdě vypadal, že by klidně fetoval dál, kdyby místo léčebny nemusel jít do kriminálu. Tak nějak jsem cítil, že bych měl říct něco povzbuzujícího. Prosil jsem Ducha Božího, aby mi ukázal cestu, vložil správná slova do úst. Zkusil jsem pár slov o tom, že se to třeba zlepší, že to může být nový začátek. Nepřesvědčivě přikývl a postěžoval si, že cesta mu bude trvat aspoň pět hodin a on neví, co bude celou dobu dělat. Po nějaké době jsme se rozloučili a já si šel sednout zpět na své místo a chtěl jsem pokračovat v růženci. Nebylo mi to však dopřáno J

     Ani nevím jak, ale myšlenky se mi stočily ke knize, kterou jsem měl v batohu. Měla název V ringu s Bohem a vyprávěla o obrácení slavného francouzského boxera, který prošel všelijakými nepěknými věcmi (bití ze strany otce, dětské domovy, dětská prostituce, až nakonec došel k obrácení a nyní žije jako křesťan na své farmě a pomáhá lidem na okraji společnosti). Najednou mi došlo, že ten můj starý kamarád je bývalý boxer. Boxoval dokonce jako mládežník na mistrovství republiky. Zajímavé na tom všem bylo, že onu knihu jsme koupili babičce mé manželky na narozeniny, ale já si ji půjčil k přečtení. Ležela u mě doma asi 3 měsíce a zcela „náhodou“ jsem si ji vzal na přečtení dva dny nazpět.

     Byl jsem v šoku. Tak takhle Ty působíš, řekl jsem v duchu Tomu nahoře. Nerozmýšlel jsem se a zašel znovu za kamarádem.

„Něco pro tebe mám“, řekl jsem a podal mu knihu. Na první vnitřní stranu jsem napsal své telefonní číslo.

„Až to přečteš, musíš mi to vrátit, protože jsem si ještě nestihl přečíst. Třeba tě to zaujme.“

Najednou vstal, obličej se mu celý rozzářil a pevně mi stiskl ruku.

„Tohle pro mě nikdo už dlouho neudělal. Přitom jsme se tak dlouho neviděli.“

     O zastávku dál vystupoval. Poděkoval jsem Bohu za to zvláštní setkání a poprosil ho, aby působil v životě mého kamaráda, vedl ho a vyprostil z drogové závislosti.

     Musel jsem na to myslet i v následujících dnech. Zvažoval jsem, že za ním zajedu do léčebny, abych ho povzbudil, ale nemohl jsem najít na internetu, o jakou léčebnu se jedná. Najednou asi o tři dny později pípl mobil. V SMS zprávě stálo: Díky moc za knihu, je mi tu velkou oporou. Nic tak procítěného jsem nečetl.

     Znovu jsem Bohu poděkoval za jeho jednání. Vzpomněl jsem si přitom na slova ze Skutků apoštolů, že apoštolové chtěli jít tam či onam pod vlivem Ducha nebo že naopak Duch jim v dané cestě zabránil. Mám pocit, že jsem prožil něco velmi podobného. A odnesl jsem si další zkušenost –
i feťák má duši, a i když to tak mnohdy nevypadá, hledá toho našeho Tatínka stejně jako my všichni ostatní.